wz

 

 

 

 

 

 

 

Bedřich Smetana

    Do spevu, do tanca i na počúvanie

   

 

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]

 

 

 

KTO...

Kto stratil majetok, ten veľa nestratil.
kto stratil slobodu, ten stratil veľa.
kto stratil nádej, ten stratil sám seba.
Kto stratil vieru, ten stratil všetko.

BrPrDaLiDveHuTaČe

na obr. Eliška Krasnohorská

Každý z nás si iste niečo pamätá zo školských lavíc základných škôl, kedy do seba absorboval rôzne všeobecné vedomosti. Jeden učiteľ vyžadoval doslovné "odrapotanie textu z knihy, druhý zase vyžadoval povedanie látky svojou rečou a sledom myšlienok textu, ďalší zase vyžadoval tak voľné rozprávanie, ako aj doslovné citácie a celkom každý vyžadoval presné dátumy narodení, úmrtí, tvorby diel, názvy a poučky, prosto termíny, dátumy a to bola moja veľká slabina. Voľnou rečou som hovorila, no nie doslovne a dátumy s názvami som si dokázala zapamätať akurát tak z hodiny na hodinu, nie však na týždeň a tobôž už na celý život.

Na hudobnej výchove ma spievanie bavilo, ale učiť teóriu s notami... hotová smrť. To akurát tak z hodiny na hodinu a už to bolo mimo mňa. Je azda najväčšou výsadou detstva rozvíjanie pamäte, umenia zapamätať si čo najviac informácií, keďže dieťa nie je ešte zahltené množstvom "hlušiny", ktorá vládne svetom a ktorou je človek doslova zavaľovaný počas života.

Keďže človek myslí zväčša predstavivosťou: povie sa slovo jablko a pred vnútorným zrakom sa objaví obraz jablka alebo povie abstraktné slovo viera a človek si predstaví symbol viery kríž a podobne, tak je možnosť dať do spojitosti, súvislosti slová, vety, myšlienky s nejakým obrazom, symbolom, činnosťou a p.

Za Bože a národ som si pred rokmi nevedela natrvalo zapamätať operné skladby Bedřicha Smetanu, keďže ma v tom čase bavili skôr ľudovky, country muzika a populárne hity, nie operné skladby a melódie. Naopak, manžel mal istý vzťah k vážnejšej hudbe, hral v školskej kapele na lesný roh a samozrejme, musel vedieť nielen noty  a mať sluch, ale aj teóriu o autoroch vážnej hudby. ten vymyslel ľahké pomôcky na zapamätanie si rôznych diel autorov. Jednou z nich bola skratka, ktorá je v úvode hore: BrPrDaLiDveHuTaČe. A to sú názvy všetkých opier Bedřicha Smetanu. Braniboři v Čechách; Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Čertova stěna. Také ľahké... Názvy čohokoľvek sa dajú takto zapamätať a je po strese z toho, že človek nevie odpovedať na otázky, dokonca sa to takto dá zapamätať na celý život.

Keď som neskôr počúvala operu Predaná nevesta a hlavne nádherný hlas operného speváka Eduarda Hakena, môj vzťah k vážnej hudbe sa celkom zmenil a dodnes rada počúvam vážnu hudbu. Podarilo sa mi aj vidieť a na vlastné uši počuť uvedenú operu... to sa nedá ani opísať. V detstve ma oslovil na istý čas balet Labutie jazero, ktorý sme boli pozrieť v Národnom divadle v Bratislave (aj Luskáčika či Rusalku sme pozreli), no nádherné duetá z Predanej nevesty s nápevmi českých ľudových skladieb ma prosto natrvalo očarili a život (s dielom) velikána - skladateľa českej opernej hudby, Bedřicha Smetanu, ma oslovili aj do hĺbky duše.

Započúvať sa do tónov... a nechať sa unášať...

Klavírne skladby
Musique pour piano
Sonate (1846)
Polka in F sharp minor
Polka in A minor
Polka in F major
Polka in B flat major
Furiant
Slepička
Oves
Medvěd
Cibulička
Dupák
Hulan
Obkročák
Sousedská
Skočna
Souvenirs de Boheme en forme de Polka: Op.12 n°2
Souvenirs de Boheme en forme de Polka: Op.13 n°1
Souvenirs de Boheme en forme de Polka: Op.13 n°2
Polka poétique Op.7 n°2
Polka de salon Op.7 n°1
Reves
Am Seegestade, concert study Op.17
Freundliche Landschaft (skizzen Op.5 n°3)
Macbeth und die Hexen
Sehnsucht (charactkterstrücke Op.1 n°4)
Hirtenweise ( charakterstrücke Op.1 n°3)
Bystrouška

Tajemství
 

Dílo
 

Opery:
*Braniboři v Čechách (1862–1863, premiéra 1866)


* Prodaná nevěsta (1864–1866, premiéra 1866)
* Dalibor (1866–1867, premiéra 1868)
* Libuše (1869–1872, premiéra 1881)


* Dvě vdovy (1873–1874, premiéra 1874)


* Hubička (1875–1876, premiéra 1876)


* Tajemství (1877–1878, premiéra 1878)
* Čertova stěna (1880, premiéra 1882)
* Viola – jen fragment (1872–1884)


Symfonické básně:
* cyklus Má vlast - Vyšehrad, Vltava, Šárka,Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník
* cyklus Švédské písně - Richard III., Valdštýnův tábor


Komorní dílo:
* Z mého života - smyčcový kvartet e moll
* Smyčcový kvartet d moll
* Z domoviny - cyklus pro housle a klavír


Klavírní tvorba:
* Salonní skladby - Salonní polky (Luisina, Betina, Jiříkova,...)
* Koncertní skladby - Koncertní etuda Na břehu mořském
* Poetické polky


* cyklus České tance (4 polky, 10 tanců-Hulán, Obkročák, Cibulička, * Sousedská, Medvěd, Dupák,...)
* Mackbath a čarodějnice
* Šest charakteristických skladeb



Orchestrární tvorba
*
Symfonie E dur - téma z Rakouské národní hymny

Historie - hrad Litomyšl
První zmínka o existenci hradu v Litomyšli nalézáme ve staré Kosmově kronice z 1.čtvrtiny 8.století. Kronikář tam zmínil existenci hradu roku 981. Dříve to byl dřevěný hrad. Teprve po husitských válkách byl postaven nový kamenný hrad.
V roce 1567 syn moravského hejtmana Vratislav z Pernštejna obdržel panství Litomyšl s hradem od císaře Ferdinanda jako léno. V následujících letech Vratislav z Pernštejna nechal tento zámek přestavět na sídlo pro sebe a svou španělskou choť Marii Manrique de Lara z rodu Mendozů - dvorní dámu císařovny Marie. Stavba byla zcela ukončena roku 1581, její ráz je ukázkovou formou vrcholné renesance.
Na této stavbě je nejlépe vidět příklady tzv. moravské renesance. Ital Giovanni Battista Aostalli, který se podílel také na stavbě Belvederu Františka I. v Praze, zde působil především jako architekt a stavební mistr. Veškeré vnější zdi i komíny zámku jsou pokryty malbami "psaníček", tzv. sgrafitti. Traduje se, že ani jeden motiv vyskytující se na nich se neopakuje.
Vlastní zámek je obklopen hospodářskými budovami, postavenými a upravenými převážně v barokním slohu, zámecký areál doplňuje rozlehlá zahrada, která byla založena současně se zámkem a upravena a rozšířena v 18.století. Její součástí je i přírodní amfiteátr, kde se odehrávají některá představení Operního Festivalu Smetanova Litomyšl.
Právě za vlády hraběte Valdštejna-Wartenberga žila v Litomyšli rodina sládka Františka Smetany. Jeho syn, světově známý skladatel Bedřich Smetana, zde trávil své první roky dětství. V zámku se nachází i klavír, na nějž při své pozdější návštěvě Litomyšle Bedřich Smetana hrál pro potěšení zámeckého panstva. Viac...:
www.litomysl.cz/zamek/historie.html

 
Čo napísali o živote a diele Bedřicha Smetanu

Bedřich Smetana a Predaná nevesta

Narodenie 2. marec, 1824 Litomyšl, Česko
Úmrtie 12. máj, 1884 Praha, Česko

<Pochádzal z Litomyšle z rodiny sladovníkov, študoval v Jihlave, Havlíčkovom Brode a v Plzni, v Prahe bol žiakom slepého Jesefa Prokscha, u ktorého študoval kompozíciu aj virtuóznu hru na klavíri.
V päťdesiatych rokoch osemnásteho storočia musel z existenčných dôvodov opustiť vlasť a živiť sa koncertnou a pedagogickou činnosťou v Švédsku. Až po páde Bachovho absolutizmu a Oktróbrovom diplome z roku 1860 sa otvára priestor aj pre realizáciu úsilia českých umelcov.
Smetana sa vracia, aby pracoval v prospech českého umenia. Stáva sa zbormajstrom Hlaholu, vedie hudobnú školu, a je dirigentom opery v Prozatímnom divadle, podnecuje český hudobný život činnosťou v Umeleckej besede a hudobnokritickou prácou. Svojimi operami Braniboři v Čechách a najmä Predanou nevestou na libreto Karla Sabinu dosiahol skutočný ideál českej národnej hudby. Jeho České tance pre klavír, štylizácia klavírnych poliek ako najtypickejšieho prejavu českej tvorivosti, duá pre husle a klavír Z domoviny, zbory Veno, Roľnícka, Pieseň na mori, Odrodilec, Traja jazdci, Tri ženské zbory, kvartet Z môjho života, atď. – to všetko sú diela, ktoré vývoj českej hudby orientoval k pozitívnym národným hodnotám. Smetanov cyklus symfonických básní Má vlast je dvojím rozsahom a vnútornou väzbou ojedinelým zjavom vo svetovej hudobnej literatúre vôbec. Aj opery Dalibor, Dve vdovy, Libuše, Hubička, Tajomstvo, Čertova stena, v ktorých autor hudobne idnividualizoval slohovú výlučnosť jednotlivých opier podľa charakteru ich námetov, sú ozajstnými piliermi českej národnej hudby. Smetanova vokálna melodika sa stala typom českej melodiky, na ktorú nadväzovali ďalší skladatelia vrátane Antonína Dvořáka.

K vrcholom Smetanovej opernej tvorby patrí nielen Predaná nevesta, ktorá skladateľovi na svetovej výstave vo Viedni roku 1892 zabezpečila svetovú slávu, ale aj Libuša, ktorú skomponoval na Špindlerov preklad nemeckého textu Josefa Wenziga pri príležitosti slávnostného otvorenia Národného divadla roku 1881. Smetana čakal na uvedenie diela sedem rokov, žiaľ, už bol vtedy hluchý. Opera mala mimoriadný význam pre život národa: povesť o Libuši a jej veštba, že „český národ všetky peklá hrôzy slávne prekoná,“ sa stala apoteózou vlasti. Opera presvedčila o svojej životnosti vlastností v najkritickejších chvíľach národnej existencie.

Druhým jedinečným vrcholom Smetanovej tvorby je Má vlast. Autor v nej spojil minulosť a budúcnosť, oživil slávu českého mýtu a dejín (Vyšehrad, Šárka, Tábor), krásu českej prírody a ľudí v nej (Vltava, Z českých luhov a hájov). V symfonickej básni Blaník povýšil husitskú tradíciu nad tradíciu svätováclavskú. Bedřich Smetana po tom, ako v roku 1874 ohluchol, utiahol sa do samoty hájovne a okolitých lesov u svojho švagra v Jakebniciach, kde dožíval svoj smutný a mnohými bolesťami postihnutý život. Napriek tomu v absolútnej hluchote, ktorá bola jeho osudom posledných desať rokov života, vytvoril svoje vrcholné diela – nielen Mou vlast, a všetky ďalšie opery počnúc Hubičkou, ale aj klavírne cykly Sny a České tance, - obidve sláčikové kvartetá, ako aj orchestrálny Parížsky karneval – posledné autorovo dokončené dielo vôbec. Chvíľ, keď mohol komponovať a netrpel prudkými bolesťami, bolo čoraz menej. Smetana dožil svoj život v ústave pre choromyseľných v Prahe a bol pochovaný na Vyšehradskom cintoríne. Viac sa dočítate ...: http://referaty-seminarky.sk/bedrich-smetana-zivotopis/

Bedřich Smetana
Vltava,
symfonická báseň z cyklu Má vlast

Symfonická báseň Bedřicha Smetanu Vltava človeka nabáda k úvahe nad tým, čo v dnešnom svete vnímame ako „populárne“ a čo je to „vážna hudba“. Vltava s jej epizódami svadby, nočného intermezza pod hradmi a zámkami, s tancom víl, s hrmotom Svätojánskych prúdov, Vyšehradu, či sútoku s Labe dnes patrí k evergeenom a pozná ju aj menej zainteresovaný poslucháč. Smetana vsadil na nákazlivú triviálnosť detského nápevu „Kočka leze dírou, pes oknem“ a zvíťazil. Človek má rád úprimnosť a Smetana to správne odhadol.
Franz Liszt si slávu zabezpečil iným spôsobom ako Smetana. Fascinoval publikum nekompromisnou výrazovosťou a energiou klavírnej interpretácie. Patril k likvidátorom starších typov nástrojov, ktoré neboli disponované na jeho techniku a symfonické predstavy. Prvý klavírny koncert je svedectvom tohto rozletu a okrem bravúrnych hráčskych situácií posunul vývoj koncertu aj precíznym monotematizmom. Zatiaľ čo Liszt sa zahrával s obdivom salónneho publika a s nárokmi aristokratov, či mešťanov, Leoš Janáček hľadal oporu a inšpiráciu v prírode.
 
Má vlast - Bedřich Smetana
 
(Obr.vpravo:Bedŕich Smetana s Antonínom Dvořákom)

"Aj ja by som chcel byť hluchý..." oznámil mi raz na hodine klavíra s vážnou tvárou jeden z malých žiakov.
"Prečo?" pýtam sa...
"Aby som mohol aj ja raz skladať takú krásnu hudbu ako Smetana".
Priznám sa, ostal som mierne prekvapený, keď tieto slová vyšli z úst 8 - ročného chlapca, ktorý chodil v tom čase do Ľudovej školy umenia. A zároveň príjemne prekvapený, že niekto už v tak útlom veku prejavuje úprimný záujem o klasickú hudbu.
"Ale to musíš veľa cvičiť a chodiť poriadne do školy", mentoroval som malému klavíristovi a samozrejme dodal, že musí chodiť do školy poctivejšie ako "umelec českého národa".
A tým Bedřich Smetana nepochybne bol a je. Napriek tomu, že ako študent príliš nevynikal. No oplýval darom od Boha a je považovaný za najväčší klenot českej klasickej hudby. Dokonca väčší, ako František Škroup, autor hudby k piesni "Kde domov můj" z divadelnej hry "Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka" Josefa Kajetána Tyla; piesne, ktorá rýchlo zľudovela a ktorej prvá sloha sa stala Československou a neskôr Českou národnou hymnou.
Bedřich Smetana
(* 2. 3. 1824 - † 12. 5. 1884)

Jeho symfonická báseň, resp. cyklus symf. básní "Má vlast" - to je skutočný balzám na dušu a pri ich počúvaní mi vždy a znova napadajú nové a nové prívlastky, charakterizujúce moje pocity z tohto diela.
Pri počúvaní "Vltavy" si viem dokonale predstaviť jej obraz, "zurčení na peřejích", majestátnu silu i romantickú nežnosť, "Tábor" vo mne vyvoláva živé predstavy husitov na koňoch, šedivú oblohu a rinčiace zbrane,
"Z českých luhů a hájů" na mňa opäť srší romantická krása českej prírody a pri počúvaní "Šárky" pociťujem vášeň, hravosť a lásku.
Tento úžasný cyklus vznikal 5 rokov, od r. 1874 do r. 1879; pravidelne sa hráva ako zahajovacie dielo na hud. festivale "Pražké jaro"; je na repertoári všetkých svetoznámych hudobných telies a orchestre s ním žnú úspech na koncertných pódiách celého sveta.
Cyklus "Má vlast" možno považovať za vrcholné dielo Smetanovaj symfonickej tvorby, ale jeho záber bol pochopiteľne väčší. Veľký úspech mu priniesli opery "Braniboři v Čechách", za ktorú získal cenu za najlepšiu českú operu a obrovský úspech mala prvá ´skutočne česká´ opera "Prodaná nevěsta".
"Boží hudba všechnu mou sílu a všechen čas pro sebe zabrala", napísal kedysi Smetana do svojho denníka. Tieto slová dokonale vystihujú jeho pocity a lásku k hudbe, vďaka ktorej našiel aj lásku životnú - Kateřinu Kolářovou. Do roku 1860 boli pomery, najmä politické, v Čechách neveľmi priaznivé a uvoľnili sa až s nástupom konca Habsburskej monarchie. Okolnosti si vyžiadali už v r. 1856 jeho odchod a 5 - ročný pobyt vo švédskom Göteborgu, kde našiel pokoj i dobre platené miesto.
Na začiatku svojej kariéry sa chcel priblížiť svojmu veľkému vzoru, F. Lisztovi, napokon sa práve od neho dočkal veľkého uznania i keď s veľmi smutným podtextom - za "Klavírne trio G mol", ktoré skomponoval ako spomienku na svoju zosnulú a veľmi nadanú dcéru Bedřišku. Veľkou ranou je pre neho smrť jeho milovanej manželky Kateřiny, no v r. 1860 sa opäť žení, jeho druhou manželkou sa stáva Barbora Ferdinandová a vracia sa do Göteborgu na svoju poslednú sezónu. Ešte počas pobytu vo Švédsku si vymieňal bohatú korešponednciu s F. Lisztom, niekoľkokrát sa stretli a v r. 1861 sa vracia späť do Čiech.
Vďaka úspechu opery "Prodaná nevěsta", ktorá mala premiéru v r. 1866, sa stáva dirigentom orchestra Prozatimního divadla, komponuje opery "Dalibor", "Libuše" a "Dvě vdovy". V r. 1874 prichádza ďalší veľký úder, pre hudobného skladateľa asi ten najtvrdší - v lete stráca sluch v pravom uchu a na jeseň stratí sluch úplne.
Je však silný, nestráca chuť do života ani do tvorby a komponuje opery "Tajemství", "Hubička" a "Čertova stěna". Skladá aj svoje dva sláčikové kvartety - "E mol" a "D mol", klavírne cykly "Sny" a "České tance", množstvo zborových diel a dokončuje tiež symf. cyklus "Má vlast".
Začiatkom roka 1884 sa jeho stav veľmi zhoršil, 20. apríla ho previezli do ústavu pre duševne chorých v Prahe, kde o necelé tri týždne, 12. mája 1884, zomiera. Tak, ako zneli úžasné tóny v jeho tichej mysli , tak dnes v našich ušiach znie jeho úžasná hudba.
Liszt
Bedřich Smetana – Má vlast
Cyklus šesti symfonických básní je jedním z vrcholných vlasteneckým manifestů, spjatých ideou vlasti, národa a slávy. Programová skladba vyrůstá z českých mýtů a oslavuje českou minulost, krajinu i lid – a předpovídá slavnou budoucnosti českého národa. Vyšehrad, mýtické sídlo českých knížat a králů, se vyjevuje v bývalé slávě a rozmachu, ale i v úpadku v období válek a sporů. Vltava: dva pramínky se spojují v řeku protékající českou krajinou, míjí lesní honitbu, svatební veselí a noční rej rusalek; za Svatojánskými proudy velebně protéká pod Vyšehradem a mizí v dáli. Šárka: příběh dívčí války, pomsty, lsti, zrady, lásky a smrti; nářek upoutané Šárky přiláká muže vedené Ctiradem. Po milostné scéně a bujném veselí opilí muži usínají a ženy přivolané Šárkou muže pobíjí. Z českých luhů a hájů: obraz líbezného českého kraje – luk, lesů, zpívajících ptáků, slavnosti roztančené v rytmu polky. Tábor: oslava síly a statečnosti husitských bojovníků vychází z chorálu Ktož jsou boží bojovníci. A na závěr Blaník: uvnitř bájné hory odpočívají hrdinní rytíři, aby v nejtěžších chvílích České země z hory vystoupili a přinesli spásu.
Viac sa dozviete na stránek...: www.krizikovafontana.cz/.../ma-vlast.html
 
Bedřich Smetana - Dalibor
V Liberci v D. F. X. Šaldy byla (v roce 2004) opera Bedřicha Smetany Dalibor. Tohle dílo je vnímáno jako národní relikvie, jako symbol kulturního prosazování se Čechů za Rakouska - Uherska, a komplikace kolem něj slouží jako důkaz, jak to měl Smetana, zakladatel české národní hudby, v tehdejší společnosti těžké. První provedení bylo v Novoměstském divadle "v den položení základního kamene k důstojnému divadlu národnímu." Dalibor se dával 16. 5. 1868 a původní plakát, zvětšený a natištěný na látku, funguje v nynější inscenaci jako menší opona, oddělující jednotlivé obrazy. Scéna Jana Závarského ukazuje, kam až scénografie od roku 1868 do roku 2004 pokročila, jaké jsou její stávající možnosti. V posledním jednání je "záblesk svobody" přímo zobrazen neonovou trubicí. Závarský vytvořil scénu v duchu postmoderních filozofů, jako je Eliadu, ve smyslu návratu
k mýtům.
Dalibor má vedle Smetanovy hudby i libreto od Josefa Weniga, které přeložil Ervín Špindler. Ať nám přijde čeština druhé poloviny předminulého století jakkoliv legrační, děj Dalibora je stále aktuální, je to o zemanovi, kterému byla vlastní čest přednější než stávající zákony a který si od mocnějších nenechal nic líbit.
Ať se mužská ňadra jakkoliv dmou a motivy se vysvětlují výrazy ještě archaičtějšími, hovoří nakonec činy: Daliborovi zabili přítele a on přepadl hrad, zabil purkrabího, a tak pomstil smrt svého pobočníka Zdeňka. Je chycen a souzen na královském dvoře a odsouzen k doživotnímu žaláři. Sestra zabitého Milada na něj u královského dvora žalovala, že jí zabil bratra, ale když vyslechla jeho obhajobu a uviděla na vlastní oči statečného lotra, změnila názor, zamilovala se do něj na první pohled a to natolik, že chvíli po tom, co žádala jeho potrestání, chce pro něj od krále milost.
Logiku to nemá, ale na světě to tak funguje, to věděl i Shakespeare, když psal Romea a Julii. Stává se to i v životě, v lepších či horších rodinách, ale na jevišti jde o to, nepřesvědčit jedinou ženskou, ale celé hlediště, že ten chlap stojí za to.
Nestačí Dalibora sebelépe zazpívat, jeho představitel musí s tím permanentním vzbouřencem, co si nenechá nic líbit, vnitřně konvenovat. Podobně exaltovanou postavou je Othelo, kterého Michael Renier mistrovsky ztvárnil v minulých sezónách, proto dostal Dalibora a není alternován.
Krále Vladislava, Daliborova antipoda, pečlivě zvažujícího své činy, dobře vystihl zpěvem i gestem Anatolij Orel. Operu nastudoval dirigent František Babický, klene ji do pevného tvaru, podtrhuje zvláště dramatické scény, oporou mu je velký sbor, vedený Martinem Veselým.
Režisérem představení je Josef Průdek, herecky rozehrává některé partie, střet v prvním jednání mezi králem Vladislavem a Daliborem, zároveň ale nechává aktéry zazpívat to nejdůležitější v klidu. Když to ale příběh vyžaduje, je scéna plná pohybu, každý sborista, ať je třeba v pozadí scény, má několik hereckých minietud, stále je v akci.
Daliborovi lidé, Vítek Miloslava Pelikána, Jitka Gabriely Kopperové a další chtějí svého vůdce osvobodit, Budivoj, velitel hradní stráže Petra Sejpala, žalářník Beneš Pavla Vančury a Soudce Jiřího Nerada jsou proti. Zaujala mne Gabriela Kopperová, v duetu s Vítkem i jinde, zahrála a hlavně zazpívala svoji postavu bezesporu kvalitně. Nabízí se srovnání s výbornou Anetou Baranovskou v roli Milady.
A s Miladou se dostáváme k záhadě této opery.
Jak byl Dalibor sexuálně orientován?
Nejhezčí árie je Daliborovo vzpomínání na Zdeňka. To ale nemusí nic znamenat, tehdejší rytíř mohl mít ženských kolik chtěl, pokud se do žádné nezamiloval, mohl mu být kamarád, spolubojovník, se kterým byl stále, asi bližší než náhodné partnerky.
Jak na tuhle otázku zodpoví režisér Průdek?
Základní příběh je dobře znám, doufám tedy, že nezrazuji žádné tajemství. Milada vchází dolů do sklepení za Daliborem, sundává si plášť, rozpouští si vlasy, je vidět, že to je kus ženské. Dalibor říká, že jí bude bratrem přítelem, atd. Jsou stále od sebe několik metrů. Žalář je 70 metrů hluboko, za několikerými dveřmi. Dalibor jí nese plášť, aby už šla, konečně dochází k doteku.
Je Dalibor šlechetný, a proto nevyužil příležitosti a "neposkvrnil její čest?" Je tu i prozaičtější důvod, kdyby se šel žalářník podívat, stačilo by mu zastrčení závory a vše by bylo zmařeno... Ani závěrečné objetí, jako příslib budoucího, se nekoná. Ale zase, co když si Dalibor uvědomoval, že by to u jednoho polibku neskončilo?
Novátorská je výprava, hovořící řečí symbolů, scénografa Jána Zavarského a kostýmní výtvarnice Kateřiny Bláhové. Veliké W na stěně jako symbol majestátu, blesk svobody, svítící strom, helmy stráže, zakrývající obličej, jako symbol slepé moci…. Nerozumím jen výzbroji stráže, "železný" trojzubec je násadě nahoře i dole, jako zbraň by byly účinnější zaostřené dřevěné kůly Daliborovy družiny.
Nějaké drobné nepřesnosti by se našly. Inscenace je podložená kvalitními výkony sólistů, ozvláštněná avantgardní scénografií. Jejím hlavním magnetem je strhující titulní postava, Dalibor Michaela Reniéra.
Dalibor tedy není fosilií z doby pozdního národního obrození, jak se traduje. Oslovuje obecenstvo i ve 21. století. Přijat byl dobře, publikum nešetřilo potleskem při otevřené scéně.
Po vstupu do Evropské unie se ptáme, jaké budeme mít v ní místo. Starý plakát na oponě s datem 1868 připomíná cestu, kterou náš národ od té doby prošel. Otto Hejnic. Viac sa dočítate: 
www.vilik.cz/.../kal/zapisniky/index.html
 
 
Polky
Bedřich SMETANA (1824-1884):
Polka se stala tancem, jejž česká vlastenecká společnost 1. poloviny 19. století spontánně přijala a pohlížela na něj jako na výraz typického češství. Bedřich Smetana se s polkou setkává v době, kdy již z lidových podnětů v měšťanském prostředí vykrystalizovala ve společensky uznaný znak českého národního koloritu.
Petr Jiříkovský - klavír

Jako šestnáctiletý napsal Smetana, sám vášnivý tanečník, první polku, která je dodnes životná: Louisina polka je ještě polka užitková - jejím autorem je naprostý samouk - nevymyká se z rámce dobové taneční produkce svého druhu, přesto však již na ní lze rozpoznat náznaky samostatné invence. Ryze taneční je i druhá polka z tohoto období - Jiřinková, inspirovaná prostředím podzimních vlasteneckých "jiřinkových" plesů, k jejichž květinové výzdobě patřily neodlučně nejkrásnější květy podzimu - jiřiny, a i třetí Ze studentského života, vtipná charakteristika bezstarostného mládí s něžnou příměsí sebeironie a krátkého zasnění.
Polka Es dur (1846) již prozrazuje pozdější typický způsob Smetanovy tematické práce: z jednoho motivického jádra (obsaženého zde v krátké introdukci) vyrůstá celá skladba. V této době napsal Smetana svou klavírní sonátu a i druhá část Polky Es dur má charakter sonátového provedení.
Chronologicky následující řada čtyř polek (E dur, g moll, A dur, f moll) z přelomu čtyřicátých a padesátých let je již jiného druhu. Polky byly nalezeny ve skladatelově pozůstalosti a prvního vydání se dočkaly až roku 1904 v edici Umělecké besedy. Tyto polky dokládají logický vývoj Smetanova pojetí stylizace tance k čistě koncertnímu útvaru, který s vlastním tanečním základem spojuje vlastně jen zachování základního rytmického pulsu. V Polce E dur a v Polce A dur opouští Smetana pro užitkový tanec typický způsob přiznávkového doprovodu, do práce s melodií pronikají prvky imitační, melodie přechází z hlasu do hlasu.
Třetí stupeň Smetanova kompozičního zrání, pokud jde kompozici polek, představují cykly: Tři salonní polky op.7 a Tři poetické polky op.8, Vzpomínky na Čechy ve formě polek op.12 a op.13. Stylizace do koncertní miniatury se projevuje dalším zastřením typických znaků užitkového tance: vedoucí složkou je melodie, jež je vůči harmonii samostatná, nezávislá. Smetana ještě prokazatelněji směřuje k myšlenkovému monotematismu. Polyfonním vedením hlasů potlačuje vertikální složku, metricko-rytmická podstata tance zůstává v pozadí a často je jen latentně cítěna. Přestože je zachován třídílný normální půdorys, pravidelná periodicita - pro užitkový tanec nezbytná - je záměrně narušována. Obohacuje se i harmonická složka.
Vzpomínky na Čechy ve formě polek vznikly za Smetanova působení ve Švédsku (1859). Smetana, jak svým výrokem sám potvrdil, se jimi hlásí ke svému vzoru, Fryderyku Chopinovi. Že se Smetanova vzpomínka na domov v období, kdy se věnoval převážně kompozici orchestrální s hrdinskými náměty, vtělila právě do klavíru a projevila se opět návratem k polce, není náhoda. Klavír byl od dětství Smetanovým nejvlastnějším nástrojem. Vzpomínky na Čechy vedle charakteristické polky Vidění na plese (ze začátku padesátých let, definitivní znění (1858) představují nejvyšší míru poetické stylizace. Do této polky s podtitulem Polka - Rapsodie je vkomponován kryptogram jména Smetanovy příznivkyně v Göteborgu, paní Fröjdy Benecke (F-E-D-A). Viac sa dozviete...:
 www.matous.cz/detail.php?id=MK%200037
…Z vlastních skladeb upravil Smetana dvě. Na matiné jeho ústavu 20.4.1856 zaznělo v aranžmá pro 4 klavíry na 16 rukou Scherzo z Triumfální symfonie, kterou komponoval 1853-1854 k sňatku císaře Franze Josepha I. s Alžbětou bavorskou. Ze Švédska, kde tuto úpravu provedli jeho žáci v roce 1858, ji také zaslal (spolu s úpravou předehry k Tannhäuserovi) svému bývalému učiteli Prokschovi k provedení v jeho ústavu s následující charakteristikou: „Neměl jsem doposud vůbec čas na aranžmá celé symfonie, i když bych si to velice přál. U příležitosti jejího pražského uvedení jste se o ní vyjádřil tak příznivě, že snad může být omluvena moje troufalost, s níž scherzo přikládám. Ostatně aranžmá je tu stejné: 1 a 2 jsou housle, 3 a 4 dechové nástroje." (9.9.1858).
Pro stejné obsazení se z Triumfální symfonie dochovalo ještě Finale, a to v úpravě Josepha Proksche. Ten je zaslal Smetanovi do Göteborgu, kde bylo provedeno na veřejné zkoušce jeho ústavu 24.4.1860. Na témže koncertě zazněla poprvé i Smetanova úprava jeho první symfonické básně Richard III. dokončené roku 1858 ve Švédsku. Novost díla, kterým vkročil na pole programní hudby, shrnul a charakterizoval Smetana rovněž v dopise Prokschovi: „Toto dílo je svého druhu hudební ilustrace, skladba v jedné větě, avšak není to ani předehra ani symfonie, zkrátka je to něco, co ještě čeká na jméno. [...] mohu Vám jako svému učiteli otevřeně přiznat a svěřit, co bych jiným neřekl, totiž že jsem do něho vložil všechno, co vím a umím, všechny své síly, bez nejmenšího ohledu na vnější úspěch u širokého publika, [...]. Jestliže brzy dokončím aranžmá pro šestnáct rukou, dovolil...
 
SKLADBY
I. Vyšehrad.
Harfy věštců začnou; zpěv věštcův o dějech na Vyšehradě, o slávě, lesku, turnajích, bojích, až konečně úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu.
II. Vltava.
Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusálek; na blízkých skálách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny, Vltava víří v proudech Svatojánských; teče v širokém toku dále ku Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku svém v Labi.
III. Šárka.
V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jenž pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada se svými zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už z dáli zaslechnou nářek (až lstivý) přivázané dívky u stromu - při pohledu na ni obdivuje Ctirad krásu její - zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vyhrnou se tyto ku krvavému činu - hrůza všeobecného vraždění, vzteklost nasycené pomsty Šárky, toť konec skladby.
IV. "Z českých hájů a luhů."
Toť všeobecné kreslení citů při pohledu na českou zem. Ze všech stran tu zazní zpěv plný vroucnosti, jak veselý tak melancholický z hájů a luhů. Lesní kraje v sólech hornistů - a vesele ourodné nížiny labské a jiné a jiné, vše se tu opěvuje. Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo - básník má volnou cestu před sebou, arciť musí skladbu v jednotlivostech sledovat.
V. Blaník.
Jest pokračování předešlé skladby: Tábor. Po přemožení reků husitských, skryli se tito v Blaníku a čekají v těžkém spánku na okamžik, kdy vlasti mají přijíti na pomoc. Tedy ty samé motivy jako v Táboře, slouží v Blaníku za
podklad stavby: "Kdo jste boží bojovníci". Na podkladě této melodie, (tohoto husitského principu) se vyvine vzkřísení národa českého, budoucí štěstí a sláva, kterým vítězným hymnusem, v podobě pochodu, skončí skladba a tak celá řada symf. básní "Vlast". Co malé intermezzo zazní v této skladbě též kratinká idyla, kresba polohy Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a ozvěna mu odpovídá.
Viac sa dočítate:http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4552
 
Hubička
Předvánoční sobotní operní večer přinese ve 20 hodin na stanici Český rozhlas 3 - Vltava prostonárodní operu Hubička, kterou Bedřich zkomponoval na libreto Elišky Krásnohorské podle stejnojmenné povídky Karoliny Světlé. Na historické nahrávce dirigenta Zdeňka Chalabaly z roku 1952 se představí sopranistka Ludmila Červinková jako Vendulka, tenorista Beno Blachut Lukáš, barytonista Přemysl Kočí jako Lukášův švagr Tomeš, altistka Marta Krásová jako Martinka a basista Karel Kalaš jako otec Paloucký.
Domnívat se, že by se dnešní mladí lidé před svatbou blíže nepoznali, a ani jednou nepolíbili, je jistě čistý idealizmus. V době internetových informací, antikoncepce a odvážných televizních reality show romantika hlubokého citu a jemné něhy jako by vymizela. Přesto se vždy s dojetím zaposloucháme do prostonárodní opery Bedřicha Smetany Hubička, zvláště v čase předvánočním, kdy chceme mít své nejbližší blízko sebe a dívat se na hodnou maminku, jak ukládá za zpěvu ukolébavky malé děcko k spánku.
Smetanova Hubička vznikla na libreto Elišky Krásnohorské a měla premiéru 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle v Praze. Hned od prvního uvedení slavila četné úspěchy na divadelních jevištích. Stárnoucí skladatel a sličná slečna libretistka se brzy dostali do řečí, i když na nich nebyla ani špetka pravdy. Ti nejodvážnější si dokonce kladli otázku, zda při tvorbě společného díla zůstalo jen při hubičce. O tom však historické prameny taktně mlčí. Vypovídají pouze o krásném přátelství, které si oba uchovali po celý zbytek života.
Významná česká básnířka, prozaička a kritička Eliška Krásnohorská napsala libreto Hubičky podle stejnojmenné povídky Karolíny Světlé. Prý se tento příběh skutečně stal v jedné vesničce v Podještědí. To co se v opeře odehraje během jediného večera a noci, se v povídce Světlé roztáhne do několika týdnů, možná i měsíců. Zřejmě většina příznivců této opery neví, že ovdovělý Lukáš a dosud neprovdaná Vendulka byli ve skutečnosti příbuzní (měli společného dědečka) a museli čekat na svolení církevních autorit při zamýšleném sňatku.
Vendulčino odpírání se tudíž netýkalo pouhé hubičky, tu by mohla Lukášovi klidně dát, šlo však spíše o to, co dělat za dlouhých zimních večerů v době, kdy ještě neexistovaly rozhlas, televize a internet. Vendulka totiž pomáhala Lukášovi nejen s osiřelým nemluvňátkem ale také s hospodařením na statku, kam se ještě před svatbou nastěhovala. Přesto navečer se vždy pevně uzavřela do své komůrky a raději odmítala nebezpečné předmanželské laškování, které Lukáš vehementně požadoval.
Není bez zajímavosti, že Bedřich Smetana tvrdil, že roztomilé verše Krásnohorské se zhudebňují samy, neboť už samy o sobě jsou jakousi skrytou hudbou. O tom, zda Smetana měl pravdu, se můžete v sobotu 23. prosince v 20,00 na stanici Český rozhlas 3 - Vltava přesvědčit při poslechu nahrávky dirigenta Zdeňka Chalabaly z roku 1952, na níž zpívají Ludmila Červinková Vendulku, Beno Blachut Lukáše, Přemysl Kočí Tomše, Marta Krásová Martinku a Karel Kalaš Palouckého.
Viac sa dočítate na stránke...: http://www.rozhlas.cz/vltava/vazhudba/_zprava/301102
 
Bedřich Smetana - Má vlast
Cyklus šesti symfonických básní je jedním z vrcholných vlasteneckým manifestů, spjatých ideou vlasti, národa a slávy. Programová skladba vyrůstá z českých mýtů a oslavuje českou minulost, krajinu i lid – a předpovídá slavnou budoucnosti českého národa. Vyšehrad, mýtické sídlo českých knížat a králů, se vyjevuje v bývalé slávě a rozmachu, ale i v úpadku v období válek a sporů. Vltava: dva pramínky se spojují v řeku protékající českou krajinou, míjí lesní honitbu, svatební veselí a noční rej rusalek; za Svatojánskými proudy velebně protéká pod Vyšehradem a mizí v dáli. Šárka: příběh dívčí války, pomsty, lsti, zrady, lásky a smrti; nářek upoutané Šárky přiláká muže vedené Ctiradem. Po milostné scéně a bujném veselí opilí muži usínají a ženy přivolané Šárkou muže pobíjí. Z českých luhů a hájů: obraz líbezného českého kraje – luk, lesů, zpívajících ptáků, slavnosti roztančené v rytmu polky. Tábor: oslava síly a statečnosti husitských bojovníků vychází z chorálu Ktož jsú boží bojovníci. A na závěr Blaník: uvnitř bájné hory odpočívají hrdinní rytíři, aby v nejtěžších chvílích České země z hory vystoupili a přinesli spásu.
Český filharmonický festivalový orchestr PFFO. Dirigent Miloslav Janíček
Nahrávka vznikla v roce 2004 v Českém rozhlase.
Viac sa dočítate na stránke...:
>
http://www.pragueout.cz/events/bedrich-smetana-ma-vlast
Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA
Komická opera se známým příběhem Jeníka, Míchova syna z prvního manželství a Mařenky, s veselou zápletkou kolem jejich sňatku.
opera - délka představení cca: 3 hodiny představení uvádíme v jazyce: čeština, datum premiéry: 20.9. 2002, libreto: Karel Sabina režie: Ladislav Štros dirigent: Norbert Baxa choreografie: Mirka Eliášová výtvarník scény: Ladislav Štros výtvarník kostýmů: Josef Jelínek sbormistr: Pavel Baxa
OSOBY A OBSAZENÍ: Krušina: Petr Matuszek / Jaromír Březina Ludmila: Miroslava Kalašová Mařenka: Klára Novotná / Jitka Burgetová Mícha: Radek Krejčí / Nikolaj Někrassov Háta: Stanislava Moravová / Věra Páchová Vašek: Pavel Machát / Jaroslav Kovacs Jeník: Michal Klamo / Aleš Briscein Kecal: Alexandr Proklov / Aleš Hendrych Principál: Karel Kalaš / František Sysel Esmeralda: Kateřina Chladová / Jarmila Mrkusová / Eva Boháčková Indián: Radek Konař / Martin Matoušek
Viac sa dočítate na stránke...: www.operabalet.cz/?page=program&program_od=20... 

Bedřich Smetana: Libuše

Autor:
www.sdmusic.cz  Světoznámá sopranistka Gabriela Beňačková zpívala v pražském Národním divadle Libuši pouze jedinkrát a to při jeho znovuotevření po rekonstrukci 18. listopadu 1983. Přesto její výkon byl tak znamenitý, že dodnes se rádi vracíme k této nahrávce, kdy za dirigentský pult vystoupil Zdeněk Košler a Přemyslovi ze Stadic propůjčil svůj hebký barytonový hlas Václav Zítek. Do tohoto snímku se znovu zaposloucháme o sobotním Operním večeru 28. října, který je věnován letošnímu Státnímu svátku. Na programu je slavnostní zpěvohra Bedřicha Smetany Libuše.
V návaznosti na letošní Státní svátek - Den vzniku samostatného československého státu - uvedeme v sobotu 28. října v 19,30 hod. na stanici Český rozhlas 3 Vltava operu našemu národu nejdražší, k níž se v citovém pohnutí obracel v dobách pro něj nejtěžších, kdy naši zem ohrožovaly cizácké hordy nepřátel a jeho suverenita byla podvracena v samotných základech. Je to slavnostní zpěvohra hra o třech dějstvích Bedřicha Smetany, nesoucí bájné jméno slovutné dcery Krokovy, kněžny české Libuše.
Tentokrát jsme vybrali dnes už historický záznam slavnostního představení uspořádaném u příležitosti znovuotevření rekonstruovaného pražského Národního divadla 18. listopadu 1983, kdy titulní postavu ztvárnila tehdy už světově proslulá Gabriela Beňačková. Jejím ušlechtilým partnerem v postavě Přemysla ze Stadic byl barytonista Václav Zítek, Krasavě propůjčila svůj hlas Eva Děpoltová, jejím žárlivým nápadníkem - Chrudošem byl Antonín Švorc a jeho bratra Štáhlava ztělesnil Leo MGeorgian Vodička. Za dirigentský pult orchestru Národního divadla tehdy vystoupil Zdeněk Košler, sborové scény nastudoval Milan Malý.
V
příběhu Libuše znovu před námi ožije historie mytického Vyšehradu se svým velebným Slavínem i národní nekropolí, v níž nalezneme hrob Václava Hanky, vybudovaný spolkem Svatobor právě proto, že jeho domnělé objevení /1817/ staročeských Rukopisů zelenohorského a královédvorského vyvolalo nadšenou odezvu a vlnu vlastenectví, jíž vrcholilo národní obrození. Stalo se rovněž inspirací pro libreto Josefa Wenziga a Ervína Špindlera při tvorbě Libuše. Bedřich Smetana na něj komponoval hudbu už v letech 1871 - 1872, tedy o hodně dříve, než bylo dostavěno Národní divadlo na vltavském břehu v Praze.
Přesto krutý osud tomu chtěl, že nově otevřený svatostánek umění 12. srpna 1881 vyhořel. Smetanova Libuše však znovu zahájila jeho provoz 18. listopadu 1883 s Marií Sittovou v titulní roli. Bylo prestiží pak všech velkých českých sopranistek vystoupit v této roli od Emy Destinnové, přes Marii Podvalovou, Ludmilu Červinkovou, Drahomíru Tikalovou, Miladu Šubrtovou, Naděždu Kniplovou, Alenu Míkovou až po současnou Evu Urbanovou. Každá z nich vnesla do této postavy svůj osobitý vklad a je zásluhou záznamové techniky, že se dodnes můžeme těšit z jímavé krásy jejich uměleckého projevu.
Tentokrát ožije jasně měkce hebký hlas Gabriely Beňačkové, která proslula na světových jevištích jako znamenitá interpretka Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, ale vnesla i svou nesmazatelnou stopu do světového operního repertoáru. Libuši také provedla s obrovským úspěchem při koncertním provedení v New Yorku. (
Ivan Ruml Gabriela Beňačková)28.10.2006 Viac sa dočítate na stránke...:
Bedřich Smetana
(2.3.1824 Litomyšl - 12.5.1884 Praha) je autorem osmi operních děl, poslední, devátá opera „Viola“ zůstala nedokončena. Nejznámější populární „Prodaná nevěsta“ se stala symbolem vlasteneckého češství, zvítězila již ve své době v boji o národní komickou zpěvohru a toto výsadní místo si zachovala do současnosti. Od svého vzniku a premiéry v Prozatimním divadle v Praze 30. května 1866 však prodělala mnoho změn. Teprve třicátá repríza 25.září 1870 se stala definitivní podobou, jak ji známe dnes. Původně měla jen dvě jednání, místo recitativů byla jednotlivá zpěvní čísla propojena prózou, nebyla tam fascinující „skočná“ ve výstupu komediantů, ani jedna z nejjímavějších smetanovských árií „Och, jaký žal, jaký to žal, když srdce oklamáno“, pokračující rozteskněnými slovy Mařenky „Ten lásky sen, jak krásný byl, jak naděje rozkvítal!“ Mařenčin žal je však ve skutečnosti neopodstatněný, Jeník ji stále z plna srdce miluje, jen zdánlivě ji „prodal“, aby vtipně přelstil toho vychloubačného a žvanivého vesnického dohazovače Kecala.
Viac sa dočítate na stránke...:
http://www.jfo.cz/smetana.htm
Bedřich Smetana, upodobljen na bankovcu za 1000 češkoslovaških kron. http://sl.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Smetana

Bedřich Smetana 1824 - 1884
Narodil sa ako 11.dieťa v Litomyšli. V študoval v havlíčkovom Brode a v Plzni. Jeho otec hudbu nepodporoval a ma s ním počas štúdii rozpory. V roku 1848 založil hudobný ústav, kde vyučoval hru na klavír. Strávil 5 let vo Švédsku, kde za ten čas stihol usporiadať 69 koncertov.
Prodaná nevesta - významné dielo. Dejom je: o Mařenku Krušinovou se uchádza Jeník, rodičia Mařenky sú však získaný Kecalom pre iného ženícha - Vaška, mladého a naivného chlapca. V naliehani Vaškových rodičů, gruntovníka Míchy a jeho ženy Háty, na uskutočnení tohoto sňatku se odráža i dávna dohoda medzi Krušinou a Míchou o spojení ich detí, motivovaná i materiálne. Vážna prekážka sa však vyskytne v láske Mařenky a Jeníka. V Jeníkovi nikto nepoznáva Míchova syna z prvého manželstva, ktorého druhá matka pred rokmi vyhnala do sveta. A na tomto svojom utajení postaví Jeník aj svoj plán. Keď na neho Kecal nalieha, aby od Mařenky upustil a ponúkne mu peniaze ako odstupné, Jeník súhlasí.. S jedinou výhradou, že tak urobí iba v prospech Míchova syna - teda jeho samého. Pred svedkami podepíše zmluvu o predaji, v ktorej si ešte vydobije, že svadbou Mařenky so synom Míchovým budú vyrovnáne všetky dávne dlžoby. Ani Kecal nepoznáva v Jeníkovi staršieho Míchova syna, ktorý zmluvou len potvrdzuje svoje právo na svadbu s Mařenkou. Ľudia prítomní podpisu zmluvy sú rozhořčení; i Mařenka nechápe cez všetky náznaky pravú skutočnosť a je bolestne zranená vo svojej úprimnej láske. Vo vzdoru súhlasí so svadbou s Vaškom. Keď však Jeník predstupuje pred všetkých zhromaždených a situáciu vysvetlí, Mařenka neváha ani chvíľu. Komický dovetok, v ktorom Vašek v prestrojeniu za medveďa vystraší celú dedinu, potvrdzuje, že sám život dává za pravdu láske Mařenky a Jeníka a musí viesť i k uzmiereniu otce Míchy so synom.
Diela: Dalibor, Libuše, Čertova stěna, Viola, Hubička, Dvě vdovy, Česká píseň, naše píseň.
Viac sa dočítate na stránke...:  http://www.ceskaklasika.cz/smetana.html

Bedřich Smetana
Narodil se 2.března 1824 v rodině litomyšlského pivovarského sládka Františka Smetany údajně jako 11. dítě, jako první chlapec. Vztah klučiny k hudbě se prokázal velice záhy, a tak ho otec nechal učit hudebním základům u místního učitele Chmelíka. Už v pěti hrál na housle v kvartetu a o rok později i na klavír, s nímž tak překvapil. Jenomže v Litomyšli nepobyl dlouho. Vždy vážená a obvykle dobře placená profese pivovarského sládka přinášela rodině slušné živobytí, ale na druhé straně časté stěhování. Bedřich navštěvoval školu pokaždé někde jinde. Na některých školách se necítil dobře, což se při jeho citlivé povaze odráželo v nevalném prospěchu. Tehdy se otec rozumně rozhodl nelámat hůl přes koleno, ale poslat syna dostudovat do Plzně ke svému příbuznému Josefu Františkovi Smetanovi, který tam byl profesorem gymnázia. Bedřich přicestoval do Plzně dostavníkem 6. října 1840 ve večerních hodinách. Město té doby bylo vzdušné, zbavené už středověkých hradeb, plné probouzejícího se společenského života měšťanstva. Jako šestnáctiletý přišel do města s předsevzetím zvládnout studia, ale ve svém přirozeném hudebním zanícení si nedokázal odepřít účast tam, kde se tančilo a hrálo. Zejména když byl často zván. Zápisky v jeho osobních denících z těchto let svědčí o Smetanově takřka nezbytné přítomnosti při nejrůznějších rodinných oslavách, na výletech a kulturních večírcích, při nichž také rád hrál na klavír. Spíše jen výjimečně se v Plzni setkával s osobnostmi s kvalitnějším hudebním vzděláním. Většinou to byly mladé dívky blízké jeho věku, jež ho inspirovaly k tvorbě polek, valčíků, ale také k prvním citovým vzplanutím. Za tři roky plzeňského pobytu dokončil svoje studia, psychicky dozrál a definitivně se rozhodl, že se profesionálně bude věnovat už jen hudbě. Plzeň opustil 6. srpna 1843.
Viac sa dočítate na stránke...:
 http://pohodaveskole.net/clanek/bedrich-smetana
 
Bedřich Smetana
Narodil se roku 1824 v Litomyšli jako třinácté dítě sládka Františka Smetany. Již v 5 letech hrál na housle v kvartetu a v 6 letech už přednesl na veřejnosti klavírní skladbu. Jeho otec však neměl pochopení pro nadání svého syna, zvláště později, když studoval na gymnáziu. Studiím se moc nevěnoval, volný čas věnoval hudbě. Gymnázium dostudoval v Plzni, kde už byl uznávaným pianistou. Po maturitě si musel vydělávat sám. Odešel do Prahy,
kde se živil jako učitel hudby. Sám pak chodil do hodin klavíru a hudební teorie k profesorovi Josefu Prokschi. Inspirován Chopinem a Lisztem začal psát první skladby pro klavír např. Luisinu polku a polku Ze studentského života. Své prvotiny pak poslal s věnováním Lisztovi, který se o nich vyjádřil velmi pochvalně a pomohl tak k jejích vydání tiskem. Roku 1848 založil vlastní hudební školu, což mu zajistilo stálý příjem a tak se mohl oženit s pianistkou Kateřinou Kolářovou. V letech 1856-1861 žil ve švédském Göteborgu, kde řídil koncerty klasické hudby, vyučoval a psal symfonické básně a klavírní skladby po vzoru Liszta. Dále napsal i několik polek, které ale byly ryze české. Ve Švédsku dosáhl významných úspěchů, ale při návratu do Čech mu zemřela jeho první žena. V Čechách se oženil podruhé s Barborou Ferdinandovou a do Švédska se pak vrátil už jen na jeden rok.
V 60. letech se v Čechách začal projevovat nový duch politického a kulturního života. Chystalo se otevření českého divadla s možností českých operních představení. Jenomže Smetana měl ve své době i několik nepřátel. Většinou to byli umělci z Prozatímního divadla, kteří zdaleka nedosáhli jeho kvalit a Smetana pro ně představoval velké nebezpečí. Smetana tehdy v Národních listech poukazoval na nedostatky výběru repertoáru. Pro své pokrokové myšlenky se stal terčem kritiky, marně se ucházel o místo ředitele konzervatoře, potýkal se s finančními potížemi. Jeho odpůrce umlčel až úspěch při uveřejnění opery Braniboři v Čechách a opery Prodaná nevěsta. Tento úspěch mu dopomohl k místu kapelníka Prozatímního divadla.
V létě 1874 ztratil sluch v pravém uchu, začínal trpět sluchovými halucinacemi a závratěmi. V říjnu ohluchne Smetana úplně a stěhuje se z Prahy ke své vdané dceři na myslivnu v Jabkenicích u Mladé Boleslavi. A ani teď nepřestává ve své práci, píše několik oper – Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Vytvoří cyklus symfonických básní Má vlast a věnuje se také komorní tvorbě (kvartet Z mého života). Jeho zdravotní stav se ale rychle zhoršil, 20. dubna 1884 musel být převezen do Prahy, kde po třech týdnech pobytu v ústavu pro duševně choré 12.5.1884 zemřel. Rozloučit se s největším českým národním umělcem tehdy přišlo na Vyšehradský hřbitov celá Praha.
Viac sa dočítate na stránke...: http://referaty-seminarky.cz/bedrich-smetana-3/

BEDŘICH SMETANA (1824 - 1884)
hudební skladatel
Český hudební skladatel, zakladatel české národní hudby. Od roku 1848 vlastnil v Praze hudební ústav, v letech 1856 pobýval ve Švédsku v Gőteborgu, kde působil jako učitel hudby, dirigent a klavírista. Od roku 1861 působil v Praze jako dirigent, hudební kritik, skladatel, organizátor hudebního života, sbormistr (v letech 1863 - 1865 Hlaholu) a kapelník (v letech 1866 - 1874 v Prozatímním divadle), účastnil se činnostii Umělecké besedy. V roce 1874 ztratil v důsledku nervové choroby sluch. Přátelil se s F. Lisztem, významně jej ovlivnil R. Wagner, od jehož pojetí opery se však odklonil ve prospěch vlastního pojetí, v závěru života využíval modernějších postupů v harmmonii a směřoval k dramatičtějšímu ghudebnímu pojetí. Z díla: opery (mj. Braniboři v Čechách, Dalibor, Prodaná nevěsta, Hubička, Dvě vdovy, Libuše), symfonické básně (Má vlast, Hakon Jarl, Valdštýnův sbor). klavírní skladby (mj. cykly polek, Lístky do památníku, České tance), komorní skladby (mj. smyčcový kvartet Z mého života, dua Z domoviny), písně, sbory, kantáty.
Viac sa dočítate na stránke...:http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=708
 
BEDŘICH SMETANA (1824-1884) si zamiloval hudbu natolik, že to později vážně ohrozilo jeho studia na gymnáziu. Dokončil je až pod dozorem svého bratrance v Plzni. Po příchodu do Prahy, v době kdy ho otec už nemohl podporovat, dělal domácího učitele hry na klavír. Tím si vydělával na vlastní odborná studia.
Ve dvaceti pěti letech se oženil. Ze čtyř dcerušek tohoto manželství tři v dětském věku zemřely. Zvlášť těžce dolehla na oba rodiče smrt nejstarší, mimořádně nadané Bedřišky. Během pětiletého pobytu ve Švédsku, kde působil jako klavírista a dirigent, mu zemřela i manželka. Smetana se brzo oženil podruhé. Po návratu do Prahy se uplatnil jako kapelník v divadle, po čase mu bylo svěřeno vedení české opery.
Bedřich Smetana se vlastně už od dětství věnoval skladatelské činnosti. Ta postupně převládala nad vším ostatním. Středem zájmu se pro něj stala tvorba operní. Z jeho oper si největší oblibu získala Prodaná nevěsta, která je prostým, lidsky hřejivím zobrazením života na někdejší vesnici.
Přestože v padesáti letech skladatel ohluchl a tíživá situace ho donutila žít u dcery v Jabkenicích, komponovat nepřestal. Vysokou poctu pro něho byla slavností premiéra opery Libuše. Uskutečnila se 11.června 1881 a bylo jí otevřeno právě dostavěné Národní divadlo.
Na Smetanovu počest se 12.května, ve výroční den jeho úmrtí, každoročně.  zahajuje mezinárodní hudební festival Pražské jaro.
Viac sa dočítate na stránke...:
http://ireferaty.lidovky.cz/100/3187/Smetana-Bedrich

Bedřich Smetana životopis
Pochádzal z Litomyšle z rodiny sladovníkov, študoval v Jihlave, Havlíčkovom Brode a v Plzni, v Prahe bol žiakom slepého Jesefa Prokscha, u ktorého študoval kompozíciu aj virtuóznu hru na klavíri.
V päťdesiatych rokoch osemnásteho storočia musel z existenčných dôvodov opustiť vlasť a živiť sa koncertnou a pedagogickou činnosťou v Švédsku.Až po páde Bachovho absolutizmu a Oktróbrovom diplome z roku 1860 sa otvára priestor aj pre realizáciu úsilia českých umelcov.
Smetana sa vracia, aby pracoval v prospech českého umenia. Stáva sa zbormajstrom Hlaholu, vedie hudobnú školu, a je dirigentom opery v Prozatímnom divadle, podnecuje český hudobný život činnosťou v Umeleckej besede a hudobnokritickou prácou. Svojimi operami Braniboři v Čechách a najmä Predanou nevestou na libreto Karla Sabinu dosiahol skutočný ideál českej národnej hudby. Jeho České tance pre klavír, štylizácia klavírnych poliek ako najtypickejšieho prejavu českej tvorivosti, duá pre husle a klavír Z domoviny, zbory Veno, Roľnícka, Pieseň na mori, Odrodilec, Traja jazdci, Tri ženské zbory, kvartet Z môjho života, atď. – to všetko sú diela, ktoré vývoj českej hudby orientoval k pozitívnym národným hodnotám. Smetanov cyklus symfonických básní Má vlast je dvojím rozsahom a vnútornou väzbou ojedinelým zjavom vo svetovej hudobnej literatúre vôbec. Aj opery Dalibor, Dve vdovy, Libuša, Hubička, Tajomstvo, Čertova stena, v ktorých autor hudobne idnividualizoval slohovú výlučnosť jednotlivých opier podľa charakteru ich námetov, sú ozajstnými piliermi českej národnej hudby. Smetanova vokálna melodika sa stala typom českej melodiky, na ktorú nadväzovali ďalší skladatelia vrátane Antonína Dvořáka. K vrcholom Smetanovej opernej tvorby patrí nielen Predaná nevesta, ktorá skladateľovi na svetovej výstave vo Viedni roku 1892 zabezpečila svetovú slávu, ale aj Libuša, ktorú skomponoval na Špindlerov preklad nemeckého textu Josefa Wenziga pri príležitosti slávnostného otvorenia Národného divadla roku 1881. Smetana čakal na uvedenie diela sedem rokov, žiaľ, už bol vtedy hluchý. Opera mala mimoriadny význam pre život národa: povesť o Libuši a jej veštba, že „český národ všetky pekla hrôzy slávne prekoná,“ sa stala apoteózou vlasti.
Opera presvedčila o svojej životnosti vlastnosti v najkritickejších chvíľach národnej existencie. Druhým jedinečným vrcholom Smetanovej tvorby je Má vlast.
Autor v nej spojil minulosť a budúcnosť, oživil slávu českého mýtu a dejín (Vyšehrad, Šárka, Tábor), krásu českej prírody a ľudí v nej (Vltava, Z českých luhov a hájov). V symfonickej básni Blaník povýšil husitskú tradíciu nad tradíciu svätováclavskú. Bedřich Smetana po tom, ako v roku 1874 ohluchol, utiahol sa do samoty hájovne a okolitých lesov u svojho švagra v Jakebniciach, kde dožíval svoj smutný a mnohými bolesťami postihnutý život. Napriek tomu v absolútnej hluchote, ktorá bola jeho osudom posledných desať rokov života, vytvoril svoje vrcholné diela – nielen Mou vlast, a všetky ďalšie opery počnúc Hubičkou, ale aj klavírne cykly Sny a České tance, - obidve sláčikové kvartetá, ako aj orchestrálny Parížsky karneval – posledné autorovo dokončené dielo vôbec. Chvíľ, keď mohol komponovať a netrpel prudkými bolesťami, bolo čoraz menej. Smetana dožil svoj život v ústave pre choromyseľných v Prahe a bol pochovaný na Vyšehradskom cintoríne.
 
Bedřich Smetana (1824-1884) život a dílo
V pořadí již třetí stálá expozice v historii Smetanova muzea byla zpřístupněna v roce 1998 (autoři: PhDr. Olga Mojžíšová, PhDr. Marta Ottlová – odborný scénář, arch. Petr Fuchs – prostorově výtvarné řešení). Obsah expozice zachovává klasickou monografickou podobu, koncentrovanou na život a dílo zakladatele české národní hudby, výtvarné řešení je však veskrze netradiční. Prostory jsou tematicky i architektonickým řešením rozčleněny do čtyř částí. První je věnována Smetanovu dětství, studiím, uměleckým začátkům v Praze 1. poloviny 19. století a jeho pětiletému působení v Göteborgu ve Švédsku, na něž navázaly jeho koncertní cesty do Německa a Holandska. Druhá zachycuje Smetanovy aktivity v letech 1862-1874, jimiž se významně podílel na budování pražského hudebního života (např. činnost v některých uměleckých spolcích, obnovení tradice filharmonických koncertů, působení v čele opery Prozatímního divadla). Ve třetí části je pojednáno poslední období Smetanova života, kdy po ohluchnutí žil a tvořil mimo Prahu. Smetanovým stěžejním dílům jsou věnovány „partitury“ s dokumenty k jejich vzniku a osudům, umístěné na zvláštních notových pultech, které je možné si od dirigentského pultu pomocí specielní laserové taktovky ozvučit ukázkami ze Smetanovy tvorby podle vlastního výběru návštěvníka.
V expozici jsou vystaveny v kopiích ukázky ze Smetanovy korespondence, deníků a notových rukopisů, množství dobových vyobrazení a dalších dokumentů. V originálech jsou tu portréty Smetany a dalších členů rodiny, některé jeho osobní památky a čestné dary, které dostal od svých ctitelů, a klavír ze Smetanova majetku.
Viac sa dočítate na stránke...:
http://www.nm.cz/expozice-detail.php?f_id=32

Smetana Bedřich
Ľudia A udalosti "S pomocou a milosťou Božou budem raz v technike Lisztom a v komponovaní Mozartom," zapísal si v polovici 19. storočia do denníka mladík z českého mesta Litomyšl. Ak by však Bedřich Smetana tvoril len podľa cudzích vzorov, nemal by miesto v dejinách hudby. Kým spočiatku musel často bojovať s kritikmi, ktorí ho považovali za "Novonemca", ešte počas života sa stal umelcom väčšiny českého národa. Populárny skladateľ, ktorého diela pravidelne znejú na koncertných pódiách a pri slávnostných príležitostiach, zomrel presne pred stodvadsiatimi rokmi, 12. mája 1884.
Keď v roku 1824 vznikla prvá česká opera Drotár Františka Škroupa, Bedřich Smetana bol na svete len čosi vyše dvadsať mesiacov. Škroupovi sú však Česi vďačnejší za pieseň Kde domov můj, prvou skutočne národnou masovou úspešnou operou, ktorá vyšla z tieňa nemeckej a francúzskej hudby, sa stala Smetanova Predaná nevesta (1866).
"Božská hudba všetku moju silu a celý čas pre seba zabrala," stojí v jeho denníku. Tieto slová s romantickým pátosom vystihujú Smetanov život. Odmalička ho fascinoval klavír, vďaka hudbe si našiel veľkú lásku Kateřinu Kolářovú, s ktorou sa oženil, za hudbou sa ako devätnásťročný presťahoval do Prahy, zvuky a tóny ho neopustili ani vtedy, keď ohluchol.
Hoci však bol veľmi nadaný, spočiatku sa musel živiť hodinami klavíra v bohatých rodinách.
Jeho ambície boli vyššie, no brzdila ich zložitá doba. V Čechách sa začalo voľnejšie dýchať až v roku 1860, keď s takzvaným Októbrovým diplomom prišiel začiatok konca habsburskej monarchie. Krátko predtým skladateľ napísal svoju jedinú symfóniu, pri príležitosti svadby cisára Františka Jozefa. Použitie melódie rakúskej hymny muselo pôsobiť na českých vlastencov dosť čudne, no odpustili mu. Zrejme to čiastočne súviselo aj s tým, že Smetana po smrti svojej nadanej dcéry Bedřišky (jej pamiatke venoval sugestívne Klavírne trio G mol) a márnej snahe o spoločenské i profesionálne uznanie musel stráviť päť rokov v Göteborgu, kde mu ponúkli dobre platené miesto.
"Mám tu skvelú príležitosť pôsobiť na pokrok a vkus ľudí, čo by som v Prahe nikdy nedosiahol," napísal nadšene zo Švédska Lisztovi. So slávnym skladateľom si vymieňal listy, niekoľkokrát sa stretli osobne a Lisztove diela a myšlienky mali na Smetanu silný vplyv. Škandinávska idylka však netrvala dlho, správy o zmene politických pomerov v rodnej krajine ho pritiahli do Prahy.
Stal sa veľkým vlastencom - začal sa stýkať s českou elitou, písal do Národných listov, bol zvolený za predsedu hudobného odboru Umeleckej besedy, ktorá vznikla s cieľom prezentovať českú kultúru. Centrom českého národného života sa stala opera. Keď sa Smetana v roku 1866 stal kapelníkom "Prozatimního divadla", už mal za sebou operný debut Braniboři v Čechách a rýchlo dokončil Predanú nevestu, ktorá sa stala národným pokladom. S obrovským úspechom u publika prišlo aj vytúžené skladateľské uznanie.
Hoci o "českosti" jeho ďalších opier sa rozvírili diskusie, o sebavedomí skladateľa svedčia nasledovné slová adresované kritikom:
"Ja nekopírujem skladateľa slovutného žiadneho, ja len obdivujem ich veľkosť a všetko prijímam pre seba, čo uznám za dobré a krásne v umení a predovšetkým pravdivé ... myslia si, že zavádzam wagnerizmus!!! Mám dosť čo robiť zo smetanizmom!"
Obrat k lepšiemu v Smetanovom živote však poznačilo niekoľko ťažkých osobných úderov. Po milovanej dcére mu zomrela aj prvá manželka, sama vynikajúca hudobníčka, s ktorou si veľmi rozumel. V jeseni 1874 stratil sluch a musel sa vzdať miesta v divadle. Ani ťažká strata ho nezlomila a v jeho hlave sa stále rojili tóny. Stiahol sa z verejného hudobného života, mohol sa však venovať len komponovaniu. U dcéry v Jabkoniciach utvoril obe sláčikové kvartetá, tri ďalšie opery a hlavne svoje kľúčové dielo, majestátny cyklus symfonických básní Má vlast.
Verejnosť sa od Smetanu neodvrátila - reprízy Predanej nevesty boli vypredané a stala sa najhrávanejšou českou operou, prvé súborné predvedenie cyklu Má vlast bolo masovou manifestáciou a na slávnostnom otvorení Národného divadla v roku 1881 mala premiéru jeho opera Libuše. Posledné roky života mu však skomplikovala duševná choroba a slávny skladateľ opustil svet v pražskom ústave pre choromyseľných.
OLIVER REHÁK -
Viac sa dočítate na stránke...: http://encyk.sme.sk/clanok.asp?cl=1492721
 
ŽIVOT
Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli. Už jako malý chlapec byl nesmírně talentovaný. Jeho otec utvořil v Litomyšli kvarteto a již tehdy stačilo malému Smetanovi zahrát 1 - 2 x jednu skladbu a on byl schopen ji zahrát sám na klavír. Proto všichni známí hudebníci doporučovali Smetanovu otci, aby ho nechal vystudovat hudební školu. Otec to Bedřichovi slíbil, ale dříve musel Smetana vystudovat gymnázium, aby měl praktický základ pro život. On však při studiu v Praze málem propadl, protože se více staral o koncerty a divadlo než o studium. Proto se ho k sobě vzal jeho bratranec do Plzně, kde se Smetana seznámil se svou studentskou láskou a pozdější manželkou Kateřinou Kolářovou. Kateřina už tehdy studovala v Praze hudební školu u slepého Proksche, kterému dělala propagační koncerty.
Smetana ukončil gymnázium v době, kdy se Kolářovi stěhovali z Plzně do Mladé Boleslavi a odjel do Prahy, kde chtěl studovat hudbu, aby se vyrovnal Katynce, která mu byla vzorem a vzpruhou. Bohužel v té době stihla Smetanova otce neúroda, takže dal synovi 20 zlatých jednou provždy. Smetana si sice půjčil klavír, aby mohl pracovat, ale zbytek peněz se nějak rozkutálel.
V té době se ho ujal jeho známý, houslový virtuos Nesvatba, se kterým se znal z Plzně. Smetana mu dělal doprovod na klavír. Nesvatba mu předplatil podnájem i jídlo, a když už neměli ani krejcar, potkalo Smetanu štěstí - paní Kolářová, matka Katynky, ho doporučila do hudební školy Proksche, který učil jen žáky z bohatých rodin. Smetana pro něj nebyl žádným přínosem, protože mu Proksch slevil ze 3 na 1 zlatý za hodinu, ale Smetana v té době neměl ani krejcar (to symbolizuje jeho fanatismus, protože do školy začal chodit, aniž by se staral, jak zaplatí). Dřív než mohl být pro neplacení vyloučen, potkala ho další šťastná událost - hudební ředitel Kittl, který znal Smetanův talent, doporučil ho hraběti Thun-Hohensteinovi, který sháněl pro svých pět dětí učitele hudby. Hrabě ovšem čekal vousatého profesora a když před něj předstoupil dvacetiletý mladíček, rozhodl se ho vyzkoušet. Dal Smetanovi zahrát těžkou skladbu s přesvědčením, že ji nezahraje. Smetana ji však virtuosně zvládl a tím byl do rodiny přijat. Stravoval se se šlechtou, bydlel ve svém pokoji a dostával 300 zlatých ročně. To mu umožnilo "dálkově" dostudovat Prokschovu hudební školu.
U Thunů měl Smetana na starosti 5 dětí - každé hodinu učil, pak si s nimi hrál, chodil na procházky, hony a stal se oblíbeným členem rodiny. O tom, jak se mu u Thunů vedlo, víme z deníku jeho žačky, komtesy Felicie, která si napsala, že měl s dětmi velkou práci, protože hudebně nadaná byla jen ona, a ona zas byla líná. Přesto Smetana naučil všechny děti vše o hudbě a hudebnících, takže pořádaly koncerty a zvaly na ně ostatní šlechtu, a mohly mluvit o hudbě aniž by si udělaly ostudu.
Jakmile Smetana dokončil studia hudby, dal Thunovi výpověď, aby se mohl osamostatnit a oženit. Hrabě jeho výpověď přijal, až když za sebe přivedl náhradu - Katynku Kolářovou, která dojížděla z Mladé Boleslavi. Smetana v Praze neuspěl, po neúspěšném propagačním koncertu v Plzni znovu upadl do bídy. Tehdy se ho ujali známí vlastenci Sabina a Frič, kteří mu platili podnájem a zapojili ho do revoluce. Smetana měl své místo na barikádách, ale revoluci samou prožil hlavně jako hudebník - zhudebnil Píseň svobody a složil Pochod studentských legií a Národních gard.
Po revoluci dovolily úřady Smetanovi, aby si otevřel hudební školu v Praze na Staroměstském náměstí. Teprve později mu vyšly jeho první skladby, které mu nechal vytisknout jeho vzor Ferenc Liszt, a tím mu pomohl mezi řady skladatelů. Ve škole se Smetanovi dařilo dobře, protože Prokschova byla pro dluhy zlikvidována a většina žáků přešla k němu. Kromě toho Thunové dál posílali svoje děti a také ho, když byli v Praze, doporučovali svým známým. Takže se rok po otevření školy mohl konečně oženit se svojí Katynkou. Ta mu byla velkou pomocnicí, protože jako výtečná klavíristka vedla hodiny sama, a když Smetana odjel do Götteborgu, vedla nějaký čas sama i školu. Pak ji zlikvidovala a odjela do Švédska za Smetanou. Tam onemocněla a na zpáteční cestě v Drážďanech zemřela.
Smetana se pak za necelý rok znovu oženil s Betty Ferdinandovou, se kterou se přestěhoval do Jabkenic. Zde složil svá vrcholná díla. Přestože Bettyna byla také vynikající manželkou, matkou, hospodyní a později, když ohluchl a nakonec se i zbláznil, i ošetřovatelkou, přece až do smrti vzpomínal na Katynku, protože byla jako on hudebnicí a mohl s ní hovořit o hudbě, která byla pro něho vším.
V Muzeu Benátky se nachází zachovalý původní nábytek, vzácná je sádrová busta, kterou zhotovil akademický sochař Strachovský v roce 1881 jako jedinou za života Smetanova. Podle ní odlil ještě dva odlitky, jenže není určeno, která z bust je originál, a proto jsou prohlášeny za originály všechny tři. Dvě další busty se nacházejí - ve Smetanově muzeu v Praze a v hájovně v Jabkenicích. I další busty (bronzové, atd.) byly dělány podle této.
Viac sa dočítate na stránke...:

http://www.benatky.cz/omeste/historie/smetana.php

Bedřich Smetana
Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli a zemřel 12. května 1884 v Praze. Už od 4 let se na popud svého otce začal věnovat hudbě. Učil se hrát na housle a později na klavír. Po absolvování ZŠ studoval gymnázium v Plzni. Po maturitě odchází do Prahy, kde začne působit jako učitel hudby. Roku 1848 zakládá svoji hudební školu a žení se s Kateřinou Kolářovou, se kterou má čtyři děti (tři zemřely).V letech 1856–1861 žil ve švédském Göteborgu, kde komponoval další polky a řídil koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 umírá i jeho první žena. V roce 1860 se oženil podruhé s Barbarou Ferdinandovou. Úspěch mu zajistilo uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou operu. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem orchestru Prozatímního divadla. V létě 1874 přestal slyšet na pravé ucho a na podzim ohluchl úplně. V červnu roku 1875 se stěhuje z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi za svojí poslední dcerou Žofií. Hluchota ho ale neomezuje a dál komponuje další opery. Pak se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršil a tak musel být Smetana 20. dubna 1884 převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré. Na stavbě Národního divadla řekl větu „V hudbě je život Čechů.“
Díla: Braniboři v Čechách (1862–1863, premiéra 1866), Prodaná nevěsta (1864–1866, premiéra 1866), Dalibor (1866–1867, premiéra 1868), Libuše (1869–1872), Dvě vdovy (1873–1874, premiéra 1874), Hubička (1875–1876, premiéra 1876), Tajemství (1877–1878, premiéra 1878), Čertova stěna (1880, premiéra 1882), Viola – jen fragment (1872–1884). 
Viac sa dočítate na stránke...:

http://images.google.sk/imgres?imgurl=http://zsnyrany.cz/

Bedřich Smetana
(*2.3.1824 Litomyšl +12.5.1884 Praha) první významný český národní skladatel
Syn sládka z Litomyšle projevoval záhy hudební nadání. Gymnaziální studia v Plzni nedokončil a odešel do Prahy, kde mu přímluva matky jeho budoucí manželky Kateřiny Kolářové zajistila školení u renomovaného učitele Josefa Proksche. Zásahem ředitele konzervatoře F. Kittla získal finanční nezávislost jako učitel dětí u hraběte Thuna (1844-47). 1848 si v Praze otevřel hudební školu. Několikrát se bez úspěchu pokusil prorazit jako klavírní virtuos. 1856 přijal výhodnou nabídku ředitelského místa ve Společnosti pro klasickou hudbu v Göteborgu. Do Prahy se vrátil 1861 s pozoruhodnými skladbami a dirigentskými zkušenostmi, ale v neznámém prostředí se obtížně prosazoval; byl sbormistrem spolku Hlahol, od 1863 učitelem na vlastní škole a publicistou. Až 1866 se stal kapelníkem Prozatímního divadla, 1874 je však musel opustit, když zcela ohluchl. Neztratil však tvůrčí schopnost a v posledních letech napsal v prostředí Jabkenické myslivny, kde žil u své rodiny, řadu svých stěžejních děl. Zemřel po těžké chorobě v ústavu choromyslných.
Smetana byl prvním významným českým skladatelem, který si dal za cíl vytvořit novodobou českou národní hudbu. Jeho Prodanou nevěstu (1866) přijalo publikum už po roce 1870 jako ideální model národní opery. Vedle ní vytvořil Smetana další české operní typy, založené na domácích historických námětech, na typickém vesnickém a maloměstském lokálním koloritu a na své vlastní dramatické invencí (Braniboři v Čechách 1865, Dalibor 1868, Libuše 1872, provedena 1881, Dvě vdovy 1873, Hubička 1876, Tajemství 1878, Čertova stěna 1882). Jeho hudba se postupně stala hudbou národní. Zvláště cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad 1874, Vltava 1874, Šárka 1875, Z českých luhů a hájů 1875, Tábor 1878, Blaník 1879), provedný jako celek poprvé 1882, získal výjimečné postavení, když zazníval při mnoha významnými situacích v životě národa a státu.
Bibliografie: K. Teige: Příspěvky k životopisu a umělecké činnosti Mistra Bedřicha Smetany (Praha 1893)
J. Berkovec: Tématický katalog skladeb Bedřicha Smetana (rkp. 2001).
Viac sa dočítate na stránke...:
http://images.google.sk/imgres?imgurl=http://czechmusic.org/
 
Bedřich Smetana
2.3.1824 - 12.5.1884
Bedřich Smetana se narodil roku 1824 v rodině sládka zámeckého pivovaru Františka Smetany a Barbory jako jejich 11.dítě a zároveň první syn. Studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Plzni. Na studiích se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským, s kterým se scházel až do jeho smrti. V Praze byl žákem slepého Josefa Proksche, u něhož studoval kompozici i virtuózní hru na klavír. V období studia měl Bedřich Smetana roztržky s otcem, který hudbu amatérsky podporoval, ale jako profesi ji odsuzoval, proto ho v ní ani finančně nepodporoval. Od počátku své kariéry Smetana podvědomě cítil, že právě on může ve sféře vrcholného umění uskutečnit poslání pomoci probouzejícímu se obrozenému národu v hledání identity a v zápasu o vlastní osvobození. Bedřich Smetana patřil ke generaci umělců Národního divadla, jež ve vytvoření národního umění spatřovala nejvyšší metu svého snažení. V jeho snažení ho podporoval i známý maďarský skladatel Ferenc Liszt. V roce 1848 založil hudební ústav, kde vyučoval hře na klavír. V této době se seznamuje s Kateřinou Kolářovou, která se stala roku 1849 jeho ženou.
Ač vědom si cílů, jichž chtěl v hudbě dosáhnout, musel přesto v padesátých letech minulého století z existenčních důvodů opustit vlast a živit se koncertní a pedagogickou prací ve vzdáleném Švédsku. Tam stráví pět let a stihl tam uspořádat 69 koncertů. Když byl Smetana ve Švédsku, tak v jeho rodině propukaly všelijaké nemoce. Například jeho dcera Žofie onemocněla spálou, na niž již zemřela jeho další dcera Bedřiška. Žofie se nakonec vyléčila.
Po zlomení tzv. Bachova absolutismu a říjnovém diplomu z roku 1860, k němuž se čeští lidé upínali jako možnosti k česko-rakouskému vyrovnání, se otevírá prostor i pro realizaci snah českých umělců. Smetana se vrací, aby pracoval ve prospěch českého umění. Bohužel při jeho zpáteční cestě umírá jeho žena.
Krom této smrti ho jinak potkává štěstí. Stává se sbormistrem Hlaholu, řídí hudební školu, od roku 1866 je dirigentem opery v Prozatímním divadle, podněcuje český hudební život činností v Umělecké besedě i hudebně kritickou prací. Svými operami Braniboři v Čechách a zejména Prodanou nevěstou na libreto Karla Sabiny dosáhl skutečného ideálu české národní hudby, jenž pak cílevědomě rozšiřoval do dalších oblastí kompozičního umění. Jeho České tance pro klavír, stylizace klavírních polek jako nejtypičtějšího projevu české tvořivosti, dua pro housle a klavír Z domoviny, sbory Věno, Rolnická, Píseň na moři, Odrodilec, Tři jezdci, Tři ženské sbory, kvartet Z mého života ad. jsou díla, jež vývoj české hudby orientovala k pozitivním národním hodnotám. Bedřich Smetana se snaží všemi prostředky sloužit národnímu životu a umění.
Symfonická báseň Má vlast složená ze symfonických básní: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník, opery Dalibor, Dvě vdovy, Libuše, Hubička, Tajemství, Čertova stěna se stali typem české melodiky, na niž navazovali další skladatelé včetně Antonína Dvořáka. Vrcholem Smetanovy operní tvorby byla nejen Prodaná nevěsta, jež skladateli v roce 1892 na světové výstavě ve Vídni zajistila světovou slávu, ale též Libuše, komponovaná na Špindlerův překlad německého textu Josefa Wenziga a určená ke slavnostnímu otevření Národního divadla v roce 1881. Sedm let Smetana obětavě čekal na provedení díla, byť již potom jako neslyšící tvůrce. Význam opery pro život národa byl mimořádný: pověst o Libuši a její věštba, že "český národ všechny pekla hrůzy slavně překoná", se stala božským přáním celé vlasti. Druhým jedinečným dílem Smetanovy tvorby je již zmíněná Má vlast. Autor zde oživil slávu českého mýtu i historie (Vyšehrad, Šárka, Tábor), krásu české přírody a života (Vltava, Z českých luhů a hájů), v Blaníku pak povýšil husitskou tradici. Má vlast v kritických chvílích národa sehrála nezastupitelnou úlohu, když duchovně stmelovala české lidi a posilovala jejich vůli k odporu.
Bedřich Smetana se po svém ohluchnutí v roce 1874 uchýlil do samoty myslivny a okolních lesů u svého švagra v Jabkenicích, kde dožíval svůj smutný a tolika bolestmi prostoupený život. Přesto v absolutní hluchotě, jež mu byla údělem na posledních deset let života, tvořil svá vrcholná díla (Má vlast, Hubička, Sny, České tance). Chvíle, kdy mohl komponovat, aniž by trpěl prudkými bolestmi, byly stále řidší. Smetana dožil svůj věk v ústavu pro choromyslné v Praze a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

Bedřich Smetana
Zakladatel české národní hudby - to se vybaví ve spojení se jménem Smetanovým snad každému, kdo u nás absolvoval školní docházku. Mnozí připojí autor Prodané nevěsty a Libuše, snad i Mé vlasti. Někteří budou tvrdit, že byl wagnerián, jiní, že byl opravdu národní či lidový skladatel, všichni se pak možná shodnou na trpícím a pronásledovaném géniovi, který - ač stižen hluchotou - napsal velká díla. Tyto i jiné stereotypy, které se staly součástí povědomí české společnosti o historických skutečnostech, které je třeba znát, vytvářejí jakýsi útržkovitý obraz, jenž mnohým dostačuje. Jsme ale neustále také svědky toho, jak v krizových či slavnostních chvílích našeho společenství je to Smetanova hudba, která se stává prostředníkem, jímž vyjadřujeme a dáváme si najevo povznášející až obřadní pocity vzájemného souznění a sounáležitosti, které v sobě nesou ohromnou sjednocující moc. Smetanovo dílo tak prochází jakýmsi očistným procesem od všech těch stereotypních nánosů a je schopno ještě stále novým způsobem
aktualizovat svou roli, kterou začínalo hrát v české společnosti už na sklonku jeho života. Pokusme se ve stručnosti, pokud nám skromný rozsah dovolí, podívat na to, co na jeho životní dráze předcházelo té době, kdy - počínaje koncem let sedmdesátých 19. století - si česká veřejnost začínala přisvojovat stále více jeho děl, a vnímat Smetanův individuální kompoziční styl jako styl naplňující představu české národní hudby i jeho samotného jako jejího tvůrce a reprezentanta. A to s tím, že takový miniaturní portrét se stane opět jen kamínkem do mozaiky kaleidoskopu, z níž si každý, kdo cítí potřebu, vytvoří spolu s vlastním hudebním prožitkem díla svůj obraz skladatelův.
 
V zajetí božské hudby
"Božská hudba všecku mou sílu a celý čas pro sebe zabrala," tak charakterizoval Smetana v roce 1860 celé předcházející údobí svého žití. Hudba ho provázela od dětství v rodině litomyšlského sládka Františka Smetany, který miloval domácí muzicírování. Hudba ho odváděla od gymnaziálních studií v Jihlavě, Německém Brodě, Praze - dokončil je až v Plzni 1843. Ona to byla, která ho tu svedla dohromady s jeho velkou láskou, Kateřinou Kolářovou, pozdější první manželkou. A za hudbou se také na podzim 1843 vydal na nejistou dráhu do Prahy. "S pomocí a milostí Boží budu jednou v technice Lisztem, v komponování Mozartem," to bylo krédo, které svěřil svému deníku. V Praze po krátké krušné době téměř bez prostředků měl štěstí. Na přímluvu ředitele pražské konzervatoře Jana Bedřicha Kittla získal místo učitele hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna. A hlavně - tentokrát na přímluvu matky milované Kateřiny - se stal soukromým žákem skladby u Josefa Proksche, této stále nedoceněné osobnosti tehdejší hudební Prahy. Jeho umělecká orientace, zaměřená na Beethovena, ale i Berlioze, Chopina a Schumannův lipský okruh, spolu s názory obsaženými v nejnovější učebnici skladby od Adolpha Bernharda Marxe, podle níž se Smetana vzdělával, rozhodujícím způsobem utvrdili jeho umělecké směřování. Roku 1847 studium uzavřel a odešel od Thunů. Tentokrát si zapsal jako metu především místo dirigenta či kapelníka, plánoval zřídit i vlastní orchestr. Nakonec ale pokračoval v učitelské kariéře, už ve vlastním hudebním ústavu. Veřejné produkce jeho žáků se brzy staly respektovanou součástí pražského hudebního života. Na něm se dále podílel jako oceňovaný klavírista a komorní hráč. To ho však neuspokojovalo. Ovšem Praha doby neoabsolutismu, v níž vládl zaběhaný institucionální pořádek, nemohla nabídnout jiné možnosti než ty, které už byly obsazeny jinými schopnými hudebníky. A Smetana chtěl ještě víc: docílit uznání jako skladatel. Dosud komponoval až na výjimky lyrické klavírní kusy. Jeho snahu o získání nejen žádoucí, ale i potřebné, oficiálně podepřené umělecké a společenské prestiže měla naplnit Triumfální symfonie, s níž marně usiloval u dvora o přijetí její dedikace sňatku císaře Františka Josefa I. S ohlasem ji uvedl na svém koncertě v roce 1855, kde se obecenstvu prvně představil též jako dirigent. Její umělecké kvality si cenil i na sklonku života, kdy ji revidoval, ale využití Haydnovy melodie rakouské hymny ve skladbě se pro ni stalo osudné a dodnes stojí jeho jediná symfonie na periferii zájmu. Vrcholem dosavadního tvůrčího snažení se pak nestala ona prestižní forma symfonie ale Klavírní trio g moll, psané na paměť jeho náhle zemřelé, hudebně nadané dcery Bedřišky.
Na cestě
"Praha mne nechtěla uznat, opustil jsem ji," tak Smetana suše vyjádřil svůj pocit v dopise rodičům na Vánoce 1856 již z nového působiště, švédského Göteborgu. Bohatý přístav mu jako učiteli nabízel finančně výhodné příležitosti. Ovšem ve srovnání s Prahou, kde koncertovali Berlioz a Liszt i manželé Schumannovi, kde v padesátých letech František Škroup v divadle provozoval všechny aktuální operní směry, Meyerbeera, Verdiho i Wagnera, to byla chudičká provincie. Splnila se tu ale částečně jeho touha po dirigentském místě, stal se ředitelem místního amatérského hudebního sdružení. Jako dirigent i komorní hráč musil asi repertoárem koncertů, na jejichž programech čteme Händla, Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta, Chopina, Schumanna, Mendelssohna, Liszta, Wagnera, Verdiho, Rubinsteina, Gadeho a pochopitelně Smetanu, šokovat zdejší obecenstvo, které podle něj z Beethovena mělo strach a Mendelssohna už prohlašovalo za nestravitelného. "Mám tu skvělou příležitost působit na pokrok a vkus lidí, tedy působnost, které bych v Praze nikdy nedosáhl," nadšeně vyjádřil své uspokojení v dopise Lisztovi.
Bedřich Smetana
Franz Liszt

A byl to Franz Liszt, kdo Smetanu vytrhoval z umělecké izolace. Po prvním písemném kontaktu 1848, kdy se na něj mladý skladatel obrátil s prosbou (odmítnutou) o půjčku a s žádostí (akceptovanou) o přijetí dedikace klavírního cyklu Six morceaux caractéristiques op. 1, se s ním blíže seznámil ještě v Praze - v září 1856 tu Liszt uvedl svou Ostřihomskou mši. Tak jak z Liszta virtuosa rostl skladatel symfonických básní a propagátor hudebních směrů, které byly ztotožňovány s pokrokem v hudbě, tak se proměňoval jeho ideál ve Smetanových očích. Vztah učitele a žáka, který si vůči němu Smetana zachoval celý život, byl upevněn dvěma pobyty u Liszta a jeho přátel ve Výmaru 1857 a 1859. Důležitá nebyla jen hudba, kterou tu slyšel (v jeho tvorbě se objevila symfonická báseň), ale stejnou resonanci s jeho uměleckým směřováním nacházely i myšlenky, s nimiž se tu setkal. S patosem příznačným pro tyto kruhy svému Mistrovi psal: "Pokládejte mě za nejhorlivějšího stoupence našeho uměleckého směru, jenž slovem i činem stojí za jeho svatou pravdou." Tak sám sebe umístil na mapě evropského hudebního dění, kde po celou druhou polovinu století se nedílnou součástí všeho uvažování stalo ideové rozštěpení na pokrokáře a konzervativce.
Doma
"V Göteborgu se nemohu zahrabat," svěřil deníku zjara 1861. Po finančním nezdaru posledních pokusů o uplatnění na evropské scéně jako virtuos se Smetana s konečnou platností vrátil do Prahy s nadějemi na nové uplatnění. Ty vzbuzovaly zprávy o očekávané změně poměrů po Říjnovém diplomu a zejména o blížícím se otevření Prozatímního divadla. Neodradil ho nevalný ohlas orchestrálního koncertu, který uspořádal v lednu 1862. Ten ho upozornil, že není v Praze tak známý, aby jeho jméno dokázalo naplnit největší pražský koncertní sál na Žofíně, který si
podle kritiky neprozřetelně pronajal. Smetana začal s plným nasazením budovat svou novou uměleckou existenci v české společnosti, vedle božské hudby zaujala své místo služba věci národní. Byl uveden do kruhů Měšťanské besedy, na svou uměleckou orientaci upozorňoval na úterních schůzkách české elity v domě Rudolfa Thurn-Taxise, stal se hudebním referentem Národních listů, učil se také českou gramatiku (vždyť v době jeho gymnaziálního studia se vyučovalo německy a dosud si i své deníky vedl v němčině). Jeho pozice se pomalu upevňovala: v časopise Dalibor vyšel jeho první český životopis, byl zvolen předsedou hudebního odboru Umělecké besedy, spolku, který vznikl pro pěstování české umělecké kultury, přijal místo sbormistra pěveckého spolku Hlahol. Pro finanční zabezpečení si otevřel v říjnu 1863 s přítelem Ferdinandem Hellerem hudební ústav. Byly ale i nezdary, neuspěl třeba v konkurzu na místo ředitele konzervatoře. V září 1866 konečně dosáhl toho nejkýženějšího postavení, při změně správy byl zvolen kapelníkem Prozatímního divadla. To už měla po premiéře jeho první opera Braniboři v Čechách, kterou si sám řídil, i první verze Prodané nevěsty. Ta sice až do roku 1870 dále měnila svou podobu, ale začínala být publikem spontánně přijímána jako opera národní. Smetana si byl vědom klíčové role instituce opery v národním životě i toho, že od roku 1862 měla sice Praha stálou českou profesionální scénu, ale divadlu chyběla původní česká tvorba. Opera se tak stala páteří jeho tvůrčího úsilí.
Wagnerián?
Smetana se snažil, aby každá jeho opera přinesla do české kultury jiný, na evropské scéně aktuální operní typ. Po velké historické opeře a komické opeře napsal jako třetí dílo operu tragickou, Dalibora. Po premiéře při velkolepých slavnostech položení základního kamene k Národnímu divadlu v květnu 1868 opera ale brzy zmizela ze scény. Ukázalo se, že české publikum netoužilo po tragických hrdinech Daliborova typu. Navíc se opera brzy dostala do proudu wagnerovských polemik, které na své cestě Evropou dorazily i do Čech. Nešlo tu ani tak o Wagnera jako o hledání ideálního typu budoucí české opery. Ze sporů je zřejmé, že počátkem 70. let nebyl Smetana zdaleka ještě přijímán jako národní skladatel a rozmanitostí svých oper budil rozpaky. Wagneriáni jako zastánci ideje pokroku žádali českou vGeorgiantu hudebního dramatu, aby se česká opera bez oklik dostala na údajnou špičku evropského pokroku. V deklamačním stylu Wagnerových pěveckých partů spatřovali možnost, jak se pomocí bezchybné deklamace českého textu dostane do opery národní ráz. Pro antiwagneriány, zastánce tradice opery bel canta, bylo následování Wagnera nežádoucí, protože podle nich negoval principy opery tím, že její hlavní dramatický činitel, zpěv, potlačoval orchestr, který navíc znemožňoval orientaci v díle. Proto se za wagnerismy v operách označovala i místa, která s Wagnerem neměla nic společného, třeba už sytá instrumentace. V situaci, kdy bylo jeho dílo využíváno jako pro i proti, Smetana nekompromisně hájil právo na svůj vlastní originální styl: "Já nepadělám skladatele slovutného žádného, já se jen obdivuji velikosti jejich a vše přijímám pro sebe, co uznám za dobré a krásné v umění a především pravdivé
... myslí, že zavádím Wagnerismus!!! Mám dost co dělat se Smetanismem, jen když ten sloh je poctivej!," tak znělo jeho krédo. Jako další operu zkomponoval slavnostní Libuši, po ní následovaly salonní Dvě vdovy. Všechny polemiky, které plnily novinové sloupce, nebyly ovšem jen záležitostí uměleckou, ale jejich součástí se staly spory o vedení opery a do názorových propletenců zasahovaly rivality politické a koneckonců i averze osobní. Smetanovi se v době, kdy bylo útočeno i na jeho kapelnické postavení, dostalo podpory kolegů i kulturní veřejnosti. Na podzim roku 1874 ale nečekaně zasáhl osud. Smetana ztratil sluch a byl nucen se svého místa v divadle vzdát.
Národní skladatel
Hluchota nijak nepodlomila Smetanovu hudební představivost. Vynucený odchod z českého veřejného hudebního života, který podstatně dosud spoluutvářel, měl i kladné stránky. Smetana se vůbec poprvé mohl soustředit na samu tvorbu. Létům, kdy žil s rodinou u své dcery v Jabkenicích, tak vděčíme za řadu zralých děl. Z nich připomeňme alespoň cyklus symfonických básní Má vlast, oba smyčcové kvartety, České tance i další tři opery: Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Nadšené stalo markantním počátkem procesu, v němž Smetana začal získával v českém světě stále ve větší míře uznávané postavení zakladatele a tvůrce české národní hudby. Dostávalo se mu mnohých poct a projevů uznání, které mu česká veřejnost připravila. Na paměť 50. výročí jeho prvního veřejného vystoupení jako šestiletého chlapce se konal slavnostní koncert, Litomyšl uspořádala slavnosti k odhalení jeho pamětní desky, 1882 se konalo slavnostní sté představení Prodané nevěsty a pro úspěch ještě "druhé sté", první souborné provedení Mé vlasti v tomtéž roce se stalo přímo národní manifestací. Největší uspokojení ale jistě skladateli přineslo slavnostní otevření Národního divadla premiérou jeho Libuše 11. 6. 1881, kterou sám určil výhradně pro slavnostní chvíle v životě národa.
A tak jsme znovu dospěli k počátku tohoto textu. Proces přivlastňování skladatele a jeho díla neskončil totiž zdaleka jeho smrtí, ale procházel dalšími proměnami a dokud bude existovat potřeba, bude pokračovat dál.
 
Najstaršia fotografia Bedŕicha Smetanu...
 
Bedřich Smetana (1824 Litomyšl – 1884 Praha) hudební skladatel
Na procházce v městském parku v Havlíčkově Brodě můžeme narazit na sochu hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Sochu vytvořil v roce 1929 sochař Julius Pelikán.
Připomíná nám krátké období, kdy Bedřich Smetana studoval na brodském gymnáziu zvaném Carolinum. Socha je evidována jako kulturní památka (29463 / 6-117).
Vynikající hudební skladatel se narodil v Litomyšli. Už v pěti letech hrál na housle, ale jeho otec neměl pro jeho nadání pochopení. Po absolvování základní školní docházky odchází studovat na gymnazium. Jeho jedinou zálibou však zůstává hudba a hned po maturitě odjíždí za
prací do Prahy kde se živí jako učitel hudby. V té době začíná komponovat svoje první skladby.
V letech 1856–1861 žije ve Švédsku, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Po návratu do Čech se marně uchází o místo ředitele pražské konzervatoře a potýká se s finančními problémy. Úspěch mu konečně zajistilo až uvedení oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem orchestru Prozatímního divadla. V létě 1874 ztratil sluch ve svém pravém uchu a na podzim ohluchl úplně, stěhuje se do myslivny v Jabkenicích za svojí dcerou Žofií. Hluchota ho však nezlomila a komponuje dál opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde cyklus Má vlast. Pak se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršil, musel být převezen do Prahy, do ústavu pro duševně choré, kde v roce 1884 umírá.
Viac sa dočítate na stránke...:
www.kr-vysocina.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=450...

 
Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 jako jedenácté dítě v pořadí, ale jako první syn, v rodině zámožného sládka Františka Smetany v Litomyšli. Jeho otec byl nadšeným amatérským muzikantem a malý Bedřich projevoval mimořádné hudební nadání již od malička. Jako zázračné dítě hrál už ve čtyřech letech na housle, v šesti letech veřejně koncertoval na klavír a v devíti složil první zachovanou skladbu. Gymnázium dokončil v Plzni pod ochranou svého bratrance profesora F. J. Smetany, už jako známý, oblíbený a všude vítaný klavírista.
Bedřich, po celý život štíhlý, drobný, velice pohyblivý a prudký mladík, náruživý tanečník, s velmi výraznou tváří zde prožívá několik milostných vzplanutí, až v posledním roce svého plzeňského pobytu potká a hluboce se zamiluje do Kateřiny Kolářové – Katynky, které věnuje většinu skladeb svého plzeňského pobytu. Tou dobou se finanční situace jeho otce pronikavě horší, takže již nemůže dále podporovat syna na dalších studiích.
V říjnu 1843 se devatenáctiletý Bedřich vydává do Prahy, kde se chce přesto plně věnovat hudbě. Přitom ví, že vzhledem k velmi tíživé finanční situaci svého otce nemůže počítat s podporou z domova a že bude odkázán jen sám na sebe.
V jednom z jeho dopisů se zachovalo: „Přišel jsem do Prahy, byt jsem našel brzy u své sestřenice Pepi. Dva právníci a já jsme bydlili v jednom pokoji. Stravoval jsem se v hostinci za 21 krejcarů denně, pokud stačily peníze. Šel jsem velmi často hladov spát, jednou jsem po tři dny měl jen malý hrneček kávy s houskou k snídani a nic víc. Vedlo se mi špatně, v každém ohledu.“
Řadu týdnů neměl ani klavír, než se mu podařilo si nějaký vypůjčit. A nejen to, jeho veliká láska Kateřina, která rovněž žila v Praze, kde se učila hrát na klavír ve známém Prokschově ústavu, se k němu příliš nehlásila. Díky svému talentu slavila na škole úspěch a o ctitele neměla nouzi.
Ve chvílích největší beznaděje se Smetana obrátil naléhavým dopisem na obdivovaného hudebního skladatele a klavíristu Ference Liszta s prosbou o pomoc. Liszt měl pro mladého neznámého umělce pochopení, vnímavě odhadl originálnost zaslaných skladeb a pomohl i k jejich publikaci. Jeho podpora byla pro Smetanu obrovskou morální vzpruhou a v Lisztovi nachází později i přítele na celý život.
Jeho neutěšená finanční situace se postupně dostává do normálu, nejdříve se živí jako učitel hudby, posléze zakládá i svůj vlastní hudební ústav, který záhy patří k nepřednějším v Praze.
Revoluční rok 1848 probouzí Smetanu národnostně i politicky. Skládá svou první píseň na český text (zajímavostí je, že vzdor své snaze se česky zcela bez chyb nikdy psát nenaučí).
Následuje další „... vzhůru Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu ...“. V týdnu mezi 12. a 17. červnem 1848 se dokonce angažuje jako člen národní gardy a revolucionář-bojovník z barikád. Však také po potlačení povstání knížetem Windischgrätzem raději z Prahy prchá a několik týdnů se skrývá u rodičů v Obříství, aby se zapomnělo na jeho účast při povstání.
Po návratu do Prahy se plně věnuje své práci. Současně s tím se obnovuje i jeho vztah ke Kateřině, která nyní jeho lásku opětuje a roku 1849 se slaví jejich sňatek.
Pro Smetanu znamenal mnoho, byl to svazek dvou spřízněných duší. Svazek mnohostranného lidského i uměleckého soužití. Kateřina, vzdělaná, oduševnělá umělkyně, jemná žena, byla Smetanovi – přinejmenším v prvních letech manželství, skutečným životním partnerem. Postupně Bedřichovi porodila čtyři dcerky, bohužel tři zemřely v dětském věku a zvlášť smrt pětileté, nejstarší, hudebně talentované Bedřišky, podnítily nešťastného otce snad k prvnímu opravdu mistrovskému dílu, ke klavírnímu triu g moll, op. 15. Jejich smrt, počátek závažného onemocnění a jisté osobní problémy, však postupně jejich soužití narušují.
V roce 1856 Smetana přijímá finančně výhodnou nabídku na místo dirigenta koncertního spolku ve švédském Göteborgu. I přesto, že Kateřina, u níž propuká plicní choroba, je silně proti cestě. Smetana neustupuje, rodina do Göteborgu odjíždí, avšak drsné severské podnebí natolik zhoršuje podlomené zdraví Kateřiny, že během urychlené cesty zpátky do vlasti 19. dubna roku 1859 v Drážďanech umírá. Smetana si píše do deníku: „Dokonáno jest ! Kateřina, má drahá, vřele milovaná žena, zemřela dnes ráno v pět hodin, klidně, aniž bychom co věděli. Buď s Bohem, anděli !“

Bedřich Smetana na Lamberku
Po ničivé záplavě v únoru 1784, kdy po prudkém tání smetlo rozbouřené Labe ves Semilkovice, se její nešťastní obyvatelé rozhodli na místa zkázy již nevrátit a založili novou osadu na malém návrší poněkud vzdálenějším od řeky, v místě, kde se doposud obyčejně pásly ovce a které neslo jméno Lamberk čili Berouškov. Nová stavení vystavěli v typickém „selském slohu“ – statky s předzahrádkou průčelím k cestě, za nimi hospodářský dvůr zakončený stodolou s výjezdem do polí.
V roce 1849 si hospodářství s číslem 12 zakoupil ředitel obřístevského panství František Ferdinandi jako svůj soukromý majetek, kam se také potom, na konci let 50-tých, když dosloužil, uchýlil na odpočinek i s celou svou rodinou. Zakoupenou usedlost přeměnil na typicky venkovskou
vilu s velkou zahradou.
Rodina Ferdinandiů byla původu italského, podle rodinné tradice jejich prapředek generál musel z Itálie uprchnout, protože byl údajně stíhán pro velezradu, a po dlouhé cestě Evropou našel útočiště v Čechách, kde se stal panským úředníkem. V úřednických šlépějích pak kráčela i celá další rodina. Také nový majitel statku František Ferdinandi byl panským úředníkem. Začínal na různých místech na Sázavě, od roku 1841 byl jmenován ředitelem panství v Obříství, jež krátce před tím, roku 1840, koupil od dědiců předchozího majitele Františka Kollera, známý průmyslník Jakub Rohrbach.
Nový ředitel panství se ve funkci osvědčil a proto v ní setrvává i po změně majitele v roce 1847, kdy panství opětovně zakupují Trauttmansdorffové.
František Ferdinandi byl ženat s Barborou Pelzovou, s níž měl početnou rodinu, ale mimo jediného syna, samé dcery. Syn Jan Ferdinandi, byl též ředitelem panství v nedalekých Veltrusích. Jeho choť Pavla Danešová pocházela ze známé rodiny pražských Fastrů. I dcery se provdaly většinou za úředníky panství – Hedvika (provdaná Poláková), Ludmila (Khieslová), Anna (Linková), Albertina (ta se provdala za Smetanova bratra Karla), Antonie (Wolfová), Marie (Procházková) a Barbora neboli Betty či Bettina.
První styky Bedřicha Smetany s Obřístvím a rodinou Ferdinandiů nastaly, když mu bylo 20 let. Jeho otec František Smetana, až dosud majitel svobodnického statku v Růžkově Lhotici na Čáslavsku, byl nucen hledat jiné postavení, protože se mu nedařilo v hospodářství. Proto se vrátil k svému původnímu povolání a v roce 1844 si najal jako sládek panský pivovar v Obříství. Ale ani zde se mu dobře nevedlo, naopak propadal do stále větších potíží, takže s ním byla za velice ponižujících podmínek smlouva zrušena a vzhledem k pokročilému věku více jak sedmdesáti let byl ponechán na místě jen jako deputátní sládek. Ale ani takto se dlouho neudržel a proto byl roku 1850 definitivně propuštěn a jako odstupné mu byl ponechán byt, deputát a 60 zlatých ročně na dvě léta jako odbytné. S Obřístvím byly tudíž ve Smetanově rodině spojeny dlouho jen špatné vzpomínky. Otec Smetana navíc vinil ředitele Ferdinandiho ze svého hospodářského nezdaru.
Rodiny se však přesto stýkaly v dobrém, zvláště děti. Bedřich Smetana, kterého osud a umělecké povolání z rodiny dávno odvedly, sem ovšem přicházel jen velmi zřídka. Přesto znal děti Ferdinandiů dobře. Před lety – v prvních týdnech po bouřlivých revolučních dnech roku 1848 se ně-jakou dobu skrýval v Obříství, aby se zapomnělo na jeho účast v povstání, kde se zapsal jako člen národní gardy a revolucionář-bojovník z barikád.
Když se roku 1852 Smetanův otec z Obříství odstěhoval, zdálo se, že jsou nitky mezi Smetanovými a Obřístvím úplně přetrhány. Brzy je však navázal mladší syn Františka Smetany, Karel, jenž byl lesním na Chlomku u Mladé Boleslavi. Ten se totiž ucházel o Albertinu Ferdinandiovou, až se roku 1857 opravdu stala jeho chotí. V témže roce Smetanův otec umírá u syna Antonína v Novém Městě nad Metují.
V roce 1859 zemřela Bedřichu Smetanovi jeho milovaná choť Kateřina, rodem Kolářová, ve věku 32 let, a Smetana, zdrcený touto ranou osudu, hledal útěchu u své matky v Novém Městě nad Metují i u svého bratra Karla na Chlomku. Ten pak ve snaze Bedřicha rozptýlit jej vzal na Lamberk, do rodiny Ferdinandiů.
Když 10. července 1859, po dlouhé přestávce vstoupil opět na Lamberk, byl zdejším životem ihned velmi zaujat. Při první návštěvě byly doma pouze starý pan Ferdinandi, užívající si pensi, a dvě dcery - Antonie a Marie.
Přijaly Smetanu, tak srdečně a přátelsky, že se tu cítil hned doma. Druhý den, u Kieslů v Praze, pak poznal nejmladší z dcer Ferdinandiů, Barboru, které všichni říkali Betty či Bettina. Smetana ji znal kdysi jako maličké děvčátko a nyní před ním stanula vyspělá 18-ti letá dívka.
Smetanu natolik okouzlila její neobyčejná krása i ušlechtilost, její bystrý duch a nemalé vzdělání, že se zamiloval jako malý hoch a již po měsíci, čtvrt roku po smrti Kateřiny, se rozhodl učinit Bettinu svou ženou.
Podle deníku, který si pečlivě vedl, obdarovává dívku různými dárky, granátovým náhrdelníkem, náušnicemi a zlatými šperky. Pak se horoucně vysloví.
Dívka mu váhavě udělila své svolení - zatímco ona Smetanu okouzlila od prvního dne, jí přece jen o mnoho starší vdovec s dítětem příliš nelákal. Byla samozřejmě polichocena láskou známého skladatele, ale z její strany se o žádné hluboké city rozhodně nejednalo. Smetana to však ve své zamilovanosti nepostřehl. 3. září se znovu vrátil na Lamberk a zde den na to požádal Františka Ferdinandiho o Bettinu ruku.
Ferdinandiovi, kterým Smetana vyhovoval a kteří samozřejmě předpokládali, že bude schopen jejich dceru dostatečně hmotně zajistit, mu dali své požehnání, i když na naléhání samotné Bettiny a také z rozumových i morálních důvodů svatbu odložili o celý rok (Smetana musel vyřešit své závazky ve Švédsku a samozřejmě též dodržet rok smutku). Svatba tedy byla stanovena až na 10. července 1860 a Smetana odjíždí do Göteborgu ukončit svoje závazky.
Odsud přímo bombarduje Bettinu láskyplnými, vroucími dopisy: „.... Rok má více než 500 000 minut a každá minuta obsahuje 60 myšlenek, které jsou zasvěceny Tobě, mému pozemskému bohu...“
„Ty sama máš můj osud ve svých rukou, Ty a jen Ty rozhoduješ nad životem a smrtí mé osoby ... žij tak blaze, jak jen andělům na světě žíti možno ... dal bych vše, vše za to, kdybych mohl žít u Tebe!“
Anebo: „Teď je všechno to tam ! Ještě před osmi dny jsem nevěděl, jak nekonečně šťasten jsem byl ! Přinesl jsem Ti dopoledne Tvou podobiznu, Ty ses na ni pozorně zahleděla a právem tvrdila, že dopadla hůře, než se očekávalo. Byl jsem téhož mínění jako každý, kdo Tě zná. Ale nyní, nemohu ani pochopit, že Ty ve skutečnosti můžeš být ještě krásnější, než tato podobizna přede mnou ! Jsi zde tak krásná, tak krásná, že se marně snažím slovy vyjádřit své nadšení.“
Celkem posílá přes devadesát dopisů, ona jemu dvaapadesát, její odpovědi jsou poměrně chladné, naprosto konvenční. Jeden dopis je však zajímavější – dívka jej žádá o napsání polky, kterou ji Smetana obratem skládá a zasílá. Nazval ji Bettina polka. V prvotní podobě se však dívce nelíbí, Smetana ji proto píše: „Vyškrtni jen z titulu svoje jméno, neboť nechci, aby se Tvé jméno skvělo na tom, co se Ti nelíbí.“ Později skladbu přepracoval a nadepsal „Polka nevěstě své na uvítanou
v Obříství 1859“.
V květnu se 1860 se Smetana vrací na obřístevský Lamberk, kde tráví dny přípravou na svatbu. Je plný radostného očekávání a dychtivosti. Jeho výtvarné sklony nalézaly odraz v různých malůvkách lamberské usedlosti, jeho nitro je přeplněno citem, jak dokazuje další dopis, tentokrát datovaný 2. července 1860: „Můj neskonalý anděli ! Přesto, že jsme si tak blízko, musím ten prázdný čas bez Tebe naplnit alespoň několika Tobě věnovanými řádky. Toužím po Tvém pohledu! Přeji moc pěkné ráno, tisíc polibků sladkým ručičkám a rtům a vůbec nejkrásnější na světě Ti přeji (to poslední se skrývá už stejně ve Tvém srdci !).
Venku je tak, jak nyní ve mně. Čerstvý vzduch, zima, ale brzy zažene slunce všechny mraky – až Ty vyjdeš, a potom bude v mém nitru tak, jak
v přírodě, teplo, příjemně, samé potěšení.
K Tvým nohám se klonící Bedřich.
V této chvíli ještě slečna Bebibubibabina je ve své podkrovní světničce a v nedbalkách.“
Smetana byl ve svém věku opravdu zamilován jako studentík. Vůbec si neuvědomoval, že o více jak šestnáct let mladší dívka vyrůstala v úplně jiném myšlenkovém světě, než kam mezitím dospěl on, narozdíl od Kateřiny postrádala i hudební nadání, v její povaze převládaly výchovou posílené rysy reálnosti a střízlivosti. Nebyla zamilovaná, ke sňatku přistupovala v podstatě z povinnosti k danému slovu, což způsobovalo řadu problémů a bolestných nedorozumění.
Svatba proběhla v naplánovaném termínu 10. července 1860 v místním kostelíku sv. Jana Křtitele a nevzbudila zde žádnou pozornost. Čtyři kočáry se svatebčany a hostina na Lamberku nestála místnímu faráři ani za zápis do farní kroniky, Smetanovi bylo 36 let a byl v té době ještě naprosto neznámý.
Deset dní po svatbě odjeli novomanželé do vesničky Kamýk pod zříceninou stejnojmenného hradu na Litoměřicku, kde měl tamní dvůr v pronájmu manžel Bettiny sestry Hedviky JUDr. Otto Pollak. Na zdejší prostředí se skladatel velmi těšil a od relativní samoty s novomanželkou si mnoho sliboval – vždyť na Lamberku bylo tolik lidí a on chtěl Bettinu jen pro sebe. Tolik, tolik po ní neustále touží ...
Bettinu však manžel tělesně příliš nepřitahuje. Odmítá jeho důvěrnosti a plnění manželských po-vinností se podrobuje jen s přemáháním. Nešťastný Smetana si o tom píše do deníku: „... když jsem se jí ptal, z jakého důvodu si mě vzala za manžela, když mě nemá ráda, doznala, že to opravdu sama neví.“ Druhý den připisuje: „Dnes je tomu čtrnáct dní, kdy mně před oltářem přísahala lásku a věrnost. A po čtrnácti dnech – jaký to život. Jsem sám a opuštěn ...“
Díky nejstarší sestře která rovněž prošla manželstvím s podstatně starším mužem, se přece jen základní neshody v manželství urovnaly, ale manželství bude i v budoucnu procházet neustálými výkyvy, způsobenými citlivou, energickou a bez-prostřední povahou skladatelovou ve střetu s Betty - vychovanou ke stálé sebekontrole a věcnosti.
Ale abychom dívce nekřivdili. Mladičkou, 18-ti letou choť čekaly těžké zkoušky života. Čekala ji léta Smetanovy nejusilovnější práce, kdy mistr, zabrán cele svým dílem, se jen málo věnoval své mladé choti a rodině. A čekala ji léta Smetanovy choroby, kdy bylo třeba mnoho přemáhání,
aby osud nesla bez reptání a s odevzdaností. V obojím pak Bettina Smetanová obstála.
Zdeněk Nejedlý, autor jedné z nejrozsáhlejších prací o životě Bedřicha Smetany o ní píše: „Osud jí cestu neposypal růžemi, neboť býti ženou géniovou není nikdy štěstím, ale velkou, těžkou úlohou, ale paní Smetanová šla jím vždy s úsměvem a vzpřímeně. A tak Lamberk dal Smetanovi tedy do života dar cenný a vzácný.“
Z druhého manželství měl Smetana dvě dcerky – Zdeňku, narozenou 25. října 1861 a Boženku, na-rozenou 19. února 1863.
Lamberk se na dalších deset let stal místem Smetanových pobytů, především v letním období. Byla to léta, alespoň první polovina z nich, kdy se Smetana po návratu ze Švédska jen velmi těžko prosazoval. V Praze organizoval koncerty, psal kritiky, komponoval – v této době vzniká jeho Triumfální symfonie, je sbormistrem Hlaholu. Přesto prozatím není doceňovaný. Po otevření Prozatímního divadla se jeho kapelníkem stává naprosto průměrný Jan N. Manýr – to Smetanu bolelo. Proto hledal místa, kde byl obklopen lidmi, které miloval, kde mu bylo dobře.
Opět Zdeněk Nejedlý: „Život na Lamberku byl pro Smetanu v mnohých chvílích nemalým dobrodiním. Nebyl to život malý, úzkých obzorů. Ferdinandiovy dívky byly od dětství vzdělávány velmi pečlivě. Všechny takřka provozovaly hudbu a světovou literaturu jim otevírala zvláště dokonalá znalost francouzštiny. Jejich nejmilejší zábavou proto bylo hráti např. klasické komedie Moliérovy v originále. Takový tedy byl život na Lamberku po stránce duševní. Při tom však bylo tu i srdečně teplo, vlídno, neboť všichni členové rodiny byly vtělená dobrota. Proto Smetana sem vždy rád jezdil a zejména v létě, o prázdninách, stal se jeho pobyt zde přímo pravidlem. Vždy se již těšil na milý ten rodinný život zde, na krásná rána i na vlídné večery, kdy se s Bettinou procházeli po břehu u Labe nebo se dali loďkou převésti i přes řeku do lesa. A také starostlivost staré paní Fernandiové okrášlovala život na Lamberku neméně, neboť jí nebylo nic větší radostí než strojiti „dětem“, co jim na očích viděla. Proto také Smetanův byt v Praze byl takřka jen jakoby kusem Lamberka, neboť nejen že v něm vládla hospodyně Baruška, sloužící před tím 13 let u Ferdinandiů na Lamberku, ale každý týden přijel kočí Beneš do Prahy a složil tu vše, co Lamberk poskytoval pro domácnost.
A tak není divu, že Smetana i se svou prací rád se uchyloval na Lamberk. Když se v létě roku 1861 chystal na svou velkou virtuosní cestu do ciziny, cvičil zejména zde na Lamberku pravidelně celé odpoledne. Nejpamátnější však událost z dějin Lamberka zajisté je, že tu Smetana pobýval nejhojněji právě v době, kdy pracoval na „Prodané nevěstě“. Ano, byl to zrovna týž den 5. července 1863, kdy od Sabiny koupil bezejmenné ještě libretto k tomuto dílu a kdy s ním vyjel ven na Lamberk, takže zde počal se jím poprvé vůbec obírati a zde dal také dílu jméno, pod nímž je zná dnes celý svět.“
Nebyla to však jeho první opera. Po návratu ze Švédska umělec přichází do zcela jiné doby – padl Bachův absolutismus a v českých zemích se zvedá národní život a tím samozřejmě i národní kultura.
Bedřich Smetana si uvědomuje, že jeho prvotním posláním, je vytvořit českou národní hudbu. Tento pojem však nechápe úzce nacionálně, jde mu o široké uznání české hudby. Proto se chopil motivu v našich dějinách zvlášť citlivého – vzniká jeho první opera Braniboři v Čechách.
Teprve pak se pouští do Prodané nevěsty.
Ve Smetanově deníku se o tom dochoval záznam z 5. července 1863: „V Obříství se Žofií (dcerkou). Od Sabiny jsem dostal operetu komickou ke komponování ..“
Právě skutečnost, že operu komponoval na Lam-berku, se promítla do jejích motivů („... na cestě z Obříství ...“), dokonale zde vykreslil známé venkovské prostředí, vztahy mezi lidmi na vesnici – vždyť je důvěrně znal, mezi těmito lidmi žil. Proto bylo toto dílo prostým lidem tak blízké.
Pronikavý až triumfální úspěch Braniborů v Čechách a poté Prodané nevěsty, nejnárodnější české zpěvohry, kterou Smetana vlastně vytvořil úplně nový žánr – osobitý typ komické opery, způsobil, že se na podzim roku 1866 konečně stává dirigentem Prozatímního divadla.
Nové postavení však Smetanu začalo odvádět od Lamberku, i když jeho rodina sem pravidelně zajížděla a pobývala zde celé letní období, až do září, kdy se vraceli zpět do Prahy, kde bydleli.
Navíc, po uvedení Dalibora, kde se objevuje jeho typická dramatická melodika s náznaky „příznačných motivů“, které provázejí jednotlivé postavy, je nepřátelsky laděnými staromilci napadán, jako „cizácký wagnerián.“
Uprostřed vyhrocených útoků z politicky i umělecky konzervativních kruhů, které se týkají nejen Smetanova tvůrčího stylu, ale přímo i jeho osobnosti, Smetana píše další dvě opery a opět dokazuje sílu svého mnohostranného talentu. Jde o slavnostní Libuši a o komickou operu Dvě vdovy.
Svým nepřátelům Smetana odpovídal i v Národních listech, jejichž kritikem se stal po návratu ze Švédska přispěním svých uměleckých přátel Jana Nerudy a Vítězslava Hálka. Rozvíjel tam i své teoretické názory na utváření české národní hudby. Jan Neruda se nejednou výrazně postavil na stranu napadaného skladatele: „Nevíte komu mistr Smetana v Čechách překáží ? Povídá se sice, že překáží panu Pivodovi, pak také jakémus panu Böhmovi nebo jak se ten vzácný pán jmenuje. Ale to snad není možná, aby Smetana překážel pánům těm. Což pak překáží Petřín některému z těch oblázků, které leží dole na břehu Vltavy? Bojím se, že kdyby pan Pivoda vylezl si na Sněžku, Sněžka nestane se jím pranic vyšší a vím zas najisto, že když Smetana stojí jen na vlastních patách svých, že přece jeho hlavu vidí hudební svět i přes hranice české.“
Koncem sezóny 1873-74, za neustálých psychických náporů, v době kdy Smetana cvičil na klavír až devět hodin denně, aby se připravil na nové možné působení virtuóza, se náhle dostavily zdravotní a posléze sluchové obtíže. Ani návštěvy u vyhlášených specialistů ve Vídni a Wiesbadenu nepomohly, skladatel brzy zcela ohluchl.
Ze Smetanova dopisu z roku 1875: “Neštěstí je mým údělem. Jelikož nevnímám rušivých vlivů zvenčí, pracuje tím více duch. Uvnitř, tam to hraje nepřetržitě. Komponuji teď mnoho. Bohužel, ztrácí se mi rozkošná vnada živého, krásného zvuku. Slyším svou hudbu jen v představě, ne ve skutečnosti.“
Jak již bylo zmíněno, od roku 1866, kdy se stal Smetana kapelníkem, jej nový úřad i nové postavení ve společnosti odváděly od Lamberka čím dále tím více. Smetana zde tehdy pobýval již jen krátce, pouze den nebo dva, protože jezdil o prázdninách do ciziny nebo jinam různě po Čechách. Přesto však není roku, aby byl na Lamberk nepřijel. A tak zůstalo, i když Smetanova rodina, po sňatku jeho dcery z prvního manželství Žofie, počala více tíhnout k Jabkenicům, až se tam trvale usadila. Pak již ovšem nemělo smyslu jezdit z jednoho zátiší do druhého.
Ale vraťme se do roku 1874. I přes skvělé dílo, které má za sebou, je jeho hmotná situace neutěšená. Pak přichází choroba. Posledním větším dílem, které ještě slyšel, byla opera Dvě vdovy. Hubičku už komponoval zcela hluchý a s její libretistkou Eliškou Krásnohorskou se dorozumíval pouze písemně, stejně jako při práci na dalších dvou operách, k nimž mu psala texty – Tajemství a Čertova stěna.
Přichází samozřejmě o práci dirigenta a odcizuje se mu definitivně i Bettina s děvčaty. Smetana je do ní přesto až do konce života zamilován a nikdy neopouštěl galantní tón, kdykoliv o ní nebo s ní mluvil či o ní psal.
Postupně je také opouštěn přáteli a z Prahy se uchyluje na samotu do Jabkenic, kde opuštěn rodinou i přáteli dál pracuje a komponuje. Přesto však ani nyní není Lamberk zapomenut. A v době nejhorší, po svém úplném ohluchnutí, sem Smetana několikráte zajel a hledal zde osvěžení i utišení ve svém utrpení, bohužel marně. Ani léčba, k níž ho tu přemluvil ruský kapelník Klíma a pro níž tu na Lamberku strávil roku 1877 asi 5 dní a roku 1878 celé tři týdny, mu nic nepomohla. Ale je příznačné, že zde na Lamberku hledal Smetana naposledy pomoc. Osud však chtěl jinak, míra je-ho utrpení měla být naplněna. Nikoli však na Lamberku. Ten zůstal v životě Smetanově sídlem radosti a milých vzpomínek. Místem utrpení Smetanova se staly Jabkenice. A jakoby si toho byl Smetana vědom, přijíždí na Lamberk naposledy 10. srpna 1881, v době ještě posledního zbytku síly. Co potom ještě následovalo – tragický konec – dálo se mimo zdi pohostinného, jako duchem staré patriarchální laskavosti posvěceného Lamberku.
Když se z této poslední návštěvy Lamberka 12. srpna 1881 vrací, právě hoří Národní divadlo. Rozrušený Smetana stojí na neratovickém nádraží v kolejišti, neslyší varovné volání obsluhy posunujících vagonů a vyděšené výkřiky lidí. Nezahyne jen náhodou.
Nakonec prakticky zůstává ve vyhnanství v Jabkenicích, kde těžce zkoušený tvoří svou vrcholnou skladbu, cyklus symfonických básní Má vlast. Dílo, které v celé české hudbě nemá sobě rovné. A ač úplně hluchý a nemocný, komponuje dál. Píše své největší komorní dílo Z mého života, vytváří další závažné skladby, např. klavírní cykly Sny, České tance, mužské i ženské sbory, kantátu Česká píseň, cyklus Večerní písně, dvě dueta Z domoviny, druhý smyčcový kvartet, Pražský karneval. Z posledního scénického díla na shakespearový námět Viola stačí zkomponovat již jen začátek. Úplně poslední notopis psaný skladatelovou rukou nese datum 25. února 1884.
Abychom pochopili velikost jeho utrpení, nechme promluvit Smetanu v době, kdy píše Tajemství a kdy je na tom mnohem lépe. Smetana popisuje svůj zdravotní stav: „Jakmile pracuji déle než hodinu, nastane v mé hlavě takové hučení, spojené někdy i se závratí, že musím všeho psaní, komponování a hraní zanechati.“ Jaké to asi muselo být na jeho konci ?
Potom už není vyhnutí. Choroba neúprosně pokračuje a podlamuje mistrovy tělesné i duševní síly natolik, že je převezen z jablenické myslivny do ústavu choromyslných v Kateřinkách, kde musí být nadále ošetřován pod přímým lékařským dohledem a kde 12. května 1884 umírá.
Smetana byl a je jeden z největších českých hudebních skladatelů, jehož díla zná celý svět. Ovlivnil veškerý vývoj české hudby a položil její pevné základy. Vytvořil monumentální dílo, které setrvává na věky, a to i přes nepochopení některých maloměšťáckých současníků, nepřízně osudu a vleklé choroby.
Poznámka:
Příčiny Smetanovy choroby se po léta v literatuře přísně tajily, jakoby jejich prozrazení mohlo nějak ohrozit velikost Smetanova génia. Aniž bychom chtěli zacházet do podrobností a řešit kdy a kde k tomu došlo, pouze uveďme, že Smetana se před lety pohlavně nakazil a nyní u něj propuklo vyšší stádium neléčené sifilidy. To byla tehdy choroba, která byla bez antibiotik léčitelná pouze částečně. Navíc to byla choroba, která člověka v té době okamžitě společensky naprosto diskvalifikovala a znemožnila.
Můžeme ji klidně přirovnat k dnešnímu AIDS. I když sice všichni víme, že se běžným způsobem (společenským stykem) nepřenáší, přesto si většina z nás s takto nakaženým člověkem ruku nepodá a kontakty s ním omezí na minimum. To také vysvětluje ochlazení vztahů mezi umělcem a jeho přáteli, nutnost odstěhovat se co možná nejdále od známých někam na samotu a konečně odsouzení a faktické vyloučení z kruhu rodiny. Částečně to také vysvětluje chování jeho ženy Bettiny i dcer, pro které musela být tato situace naprosto zničující a které se za nemocného otce styděly.
Tento text pochází z připravované knihy "Města a obce středních Čech" od autora RNDr. Aleše Střechy - kapitola Obříství, která vyjde v nejbližších týdnech. V případě, že použijete jednu či více sekcí, resp. část sekce k publikování, upozorňujeme na povinnost citace: © RNDr. Aleš Střecha - Města a obce středních Čech - http://www.strednicechy.cz - kap. Obříství.
Viac sa dočítate na stránke...:   http://www.obristvi.cz  www.obristvi.cz/osobnosti_smetana_bedrich.htm 

Bedřich Smetana
(*2. 3. 1824 Litomyšl – †12. 5. 1884 Praha)

Na fotografiách vidíte.
Najstarší zachovaný portrét Bedřicha Smetanu(Plzeň 1843)
Kateřina Smetanová v dobe pobytu vo Švédsku
Bedřich Smetana v dobe pobytu vo Švédsku
Betty Ferdinandiová pred svadbou, Novomanželia Bettina a Bedřich Smetanovi 10. júla (července) 1860
Posledný zo skladateľových portrétov - december (prosinec) 1881.

Hrob Bedřicha Smetanu leží naproti Slavínu na rohu druhého južného oddelenia vyšehradského cintorína a jeho náhrobok navrhol Josef Fanta
 
Syfilis je věčná
„Onemocněl jsem hned večír 1ho na ohromného nežida, který se mi udělal v rozkroku, ležel jsem úplně 8 dní,“ píše Bedřich Smetana v deníku roku 1871. Zápisky naznačují místo, jímž do skladatelova těla vstoupila „bledá spirocheta“, původce syfilidy. Bývala metlou lidstva, zastavil ji až penicilin a socialistické zákazy. Jenže syfilis je věčná, v Česku se dnes objevuje až tisíc případů ročně.
Čapí nebo kohoutí chůze je typická pro úbytě míchy, jimiž se mimo jiné mohlo projevovat třetí stadium syfilidy neboli příjice. Pacienti škubavě vykopávali nohy do stran, protože nervy ovládající svalstvo končetin pustošil mikrob Spirochaeta pallida neboli Treponema pallidum. Projevy nakažlivé pohlavní choroby brilantně zvěčnil Petr Čepek ve filmu Petrolejové lampy. „Syfilitický krok se učil u nás,“ vybavuje si lékař Roman Trýzna z dermatovenerologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Míšní úbytě doprovázely úporné břišní bolesti. Pacient ochrnul na dolní polovinu těla a dožil na lůžku nebo v pojízdném křesle. Jindy příjice vyústila v progresivní paralýzu. Při ní degeneruje mozková kůra, což vede k úplnému rozkladu osobnosti. Paralytici umírali v klecích nebo ve vypolštářovaných celách ústavů pro duševně choré. Tak to chodilo až do světového rozšíření penicilinu po roce 1945.
Syfilitickým onemocněním míchy trpěli velmi pravděpodobně Josef Václav Sládek (1845–1912) a Antonín Sova (1864–1928). Dosud nepublikované informace k jejich případům prozradila TÝDNU profesorka Jaroslava Janáčková. Nyní je v důchodu, donedávna přednášela dějiny české literatury na Filozofické fakultě UK. Sládkův vozík patří mezi exponáty jeho muzea v rodném Zbiroze, také Sova měl svůj „žíněný hrob“, jak říkal židli na kolečkách. Vinou téže nemoci sešel ze světa malíř Josef Mánes (1820–1871). Ze světových velikánů stejně trpěli Heinrich Heine, Friedrich Nietzsche nebo Guy de Maupassant (viz Choroba slavných).
Smetana (1824–1884) zemřel v ústavu pro choromyslné na progresivní paralýzu. Sova dokonce popsal otřesné poslední chvíle skladatelova života. Báseň se jmenuje Smetanovo kvarteto Z mého života a uzavírají ji tyto verše: ...Ó mistře, nesmrtelné tvojí básni/ ten děsný konec šílené tvé hlavy,/ o mříže blázince jež utloukla se,/ to konce ukončení ještě schází,/ ó to tam schází, to tam schází, mistře,/ můj mistře, odpusť, ale to tam schází...
Příjice tady a teď
Trýzna praví, že klinika „sklízí úrodu“ po svátcích a po dovolené, vrcholem prý bývá září. Když se Češi během zahraničního pobytu sbližují s náhodnými partnery nebo když si slamění vdovci zvou domů šlapky z ulice, tehdy mají spirochety pré.
Také roste počet nemocných cizinek, které v Česku otěhotní nebo sem přijedou rodit. Úroveň zdravotní péče je tu slušná a porod levný. Při preventivním vyšetření se povinně provádí test na příjici. Když je pozitivní, ekonomika příslušného zdravotnického zařízení se pořádně prohne. Budoucí maminku nelze propustit nezaléčenou, jenže ta většinou pochází z Balkánu nebo ze zemí někdejšího Sovětského svazu, v Česku pracuje načerno a není pojištěna. Přehled o těchto ženách má cizinecké oddělení ve Fakultní nemocnici v Motole. Mluvčí motolské nemocnice Eva Jurinová uvádí, že dluhy cizinců za posledních deset let činí 70 milionů korun. „Za loňský rok je to sedm milionů a čtyři z nich dluží rodičky, které mají syfilidu.“
Pokračování článku si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.
Tomáš Čechtický: www.tyden.cz/tema/syfilis
 
Památník Bedřicha Smetany na Lamberku

Sígl Miroslav (18. 06. 2007)
Areál usedlosti na Lamberku v Obříství na Mělnicku, spojovaný od šedesátých let předminulého století se jménem Bedřicha Smetany, prožije ve čtvrtek dopoledne 28. června 2007 slavnostní den. Po kruté povodni v srpnu 2002 byl natolik postižen, že muselo uběhnout téměř 60 dalších měsíců, aby v něm mohla být znovu otevřena pamětní síň našeho národního hudebního génia, připomínající jeho návštěvy a pobyty:
• u rodičů, kdy jeho tatínek František zde býval sládkem panského pivovaru a kde po revolučních bouřích v Praze 1848 mladý bojovník z barikád hledal klid,
• právě tady píše svou první rozsáhlejší skladbu pro orchestr – Slavnostní ouverturu D-dur, při jejímž prvním provedení ji posluchači pochopili jako výraz událostí revolučního roku,
• u správce obřístevského panství Františka Ferdinandiho, kdy po smrti první ženy Kateřiny v roce 1859 poznal svou druhou ženu (Barboru) Bettinu, jednu z jeho sedmi dcer,
• napsal zde pro ni polku „Nevěstě své na uvítanou...“, která po přepracování původního znění se hraje od těch dob jako Bettina polka,
• svatební obřad se čtyřmi kočáry pro novomanžele 19letou Bettinu a 36letého Bedřicha a ostatní svatebčany se konal 10. července 1860 ve zdejším kostele sv. Jana Křtitele a na usedlosti čp. 12 v Obříství – Lamberku,
• zde také začal komponovat naši nejnárodnější operu Prodaná nevěsta, k níž mu libreto napsal revoluční přítel z barikád Karel Sabina; premiéra se konala 30. května 1866,
• tady se těšil se svou dcerkou Žofií (*24. 5. 1853) z prvního manželství, Zdeňkou
(* 25. 10. 1861) a Boženou (*19. 2. 1863), které mu porodila již Bettina,
• na Lamberku pobýval ještě mnohokrát, přestože bydlel s rodinou v Praze a od roku 1876 v
Jabkenicích, ale sem jezdívali i na několik dnů zejména v létě,
• naposledy přijel na Lamberk 10. srpna 1881 a je známá příhoda, k níž došlo při jeho návratu do Prahy – 12. srpna ho málem na nádraží v Neratovicích přejela lokomotiva, byl již silně ohluchlý a neslyšel její varovné houkání.
Po smrti Bedřicha Smetany (narozen 2. 3. 1824, skonal 12. 5. 1884) uctívalo Obříství již mnohokrát jeho památku a připomínalo jeho pobyty Několik let působil v obci divadelní spolek Smetana. Již krátce po vzniku naší republiky zdejší představitelé obce uvažovali o postavení pomníku před domem na Lamberku. K této významné události došlo 25. května 1924 a autory pomníku jsou architekt Pavel Janák a sochař Bohumil Kafka. V roce 1956 bylo provizorně otevřeno Muzeum Bedřicha Smetany v tehdejším domě Osvětové besedy na návsi v Obříství, a to ve spolupráci s Okresním muzeem v Mělníku a Muzeem Bedřicha Smetany v Praze.
V dalších letech byla generálně opravena usedlost na Lamberku a v září 1984 zde byl slavnostně otevřen Památník Bedřicha Smetany. Od té doby až do osudného srpna 2002 jím prošly stovky návštěvníků a desítky delegací z mnoha míst ve světě. Byly v něm fotografie ze života skladatelova, portréty jeho rodičů, svatební fotografie, kresby Bettiny, kterých zde na Lamberku vzniklo hned několik, a také zde visela její divadelní opona Příchod praotce Čecha na Říp. Ta je dnes v Jakbenicích, pro jejíž ochotníky ji Bettina malovala.
Součástí dnešní expozice, vytvořené za spoluúčasti a s podporou Středočeského krajského úřadu, Regionálního muzea Mělník a Muzea Bedřicha Smetany v Praze, je také podkrovní místnost jako místní muzeum obce s mnoha vzácnými dobovými dokumenty a předměty.
O pobytech Bedřicha Smetany v Obříství na Lamberku jsem napsal desítky článků, souhrnně pak je jim věnována celá kapitola mé knihy Osobnosti a osudy obce, která vyšla v roce 2000 u příležitosti výročí obce (první zmínky pocházejí z roku 1290). Lamberk by měl znovu přilákat další návštěvníky, kteří zároveň poznají půvabnou obec, v jejímž čele stojí starostka Jitka Zimová. Do historie této vesnice poblíž soutoku Vltavy a Labe se zapsala jako obětavá činovnice obecního zastupitelstva právě v době srpnových povodní v roce 2002. V obci padlo za oběť této povodni 41 domů. Jejich obyvatelé nalezli brzy ubytování v nových domech a v novém objektu Domova důchodců.

Obec má od roku 1999 novou moderní školu, která byla fakultní školou Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, nachází se zde rozsáhlý školkařský závod okrasných dřevin a stromů, odvážených odtud do mnoha míst v naší zemi i do zahraničí. Je proslulá i pobytem básníka Svatopluka Čecha, který zde žil v letech 1895 – 1903, řídil odtud Květy české, jezdili sem za ním naši spisovatelé, básníci, mezi nimi Mikoláš Aleš, Alois Jirásek, Karel Václav Rais, Ignát Hermann, Václav V. Štech a mnoho dalších slavných lidí té doby. Také tento někdejší spoluobčan má zde svou chaloupku a v ní je jeho pamětní síň, rovněž po povodních znovu restaurovaná. Empírový zámek nechal v letech 1821 – 1826 postavit baron generál František Koller, Napoleonův pobočník, který si sem přivedl obrozeneckého básníka Matěje Milotu Zdirada Poláka a ten zde napsal velkou poému Vznešenost přírody, jíž se obdivovali F. L. Čelakovský i K. H. Mácha.
Je ještě dosti míst a vesnic v naší zemi, které nejsou tolik známy, a přece si zaslouží, aby se o nich psalo, aby sem jezdili turisté a poznávali, že i na českém venkově se od listopadu 1989 mnoho změnilo. Polabská vesnice Obříství s tisícovkou obyvatel může být dobrým dokladem.
Foto převzato ze stránek obce Obříství
http://www.obristvi.cz/fotogalerie.htm 
www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060040
 
Známy festival Smetanova Litomyšl je po Pražskom jare druhým najstarším českým hudobným festivalom a koná sa od roku 1949 v rodisku Bedřicha Smetanu
18.06.2007
Opera Kristov dotyk v českej premiére
Festival ponúka operné inscenácie, koncertné predvedenia opier, ale aj galakoncerty, oratória, kantáty, piesňové večery. Priestor má však aj symfonická, inštrumentálna či komorná hudba. Počas sedemnástich dní ponúkal  návštevníkom 20 programov.
Medzinárodný operný festival Smetanova Litomyšl trval sedemnásť dní. Nová pôvodná slovenská opera Kristov dotyk bola súčasťou 49. ročníka Medzinárodného operného festivalu Smetanova Litomyšl (ČR), ktorý bol slávnostne otvorený v piatok 15. júna v Litomyšli galakoncertom Evy Urbanovej pri príležitosti jej dvadsaťročnej umeleckej kariéry. Festival trval do 1. júla a okrem programov na hlavnej festivalovej scéne v Litomyšli ponúkal aj dva externé programy, a to v Lanškrouně a Chrudimi.
Duchovná opera Kristov dotyk Víťazoslava Kubičku tak zaznel v českej premiére, a to vo štvrtok 21. júna o 19. 00 hod., v priestoroch Arcidekanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi.
Autorom hudby je Víťazoslav Kubička, autormi libreta sú Eva Bachletová a Víťazoslav Kubička. Odborný teologický konzultant: Boris Mišina, bratislavský evanjelický farár. Réžia: Víťazoslav Kubička. Diriguje: Adrián Kokoš. Kostýmy: Lýdia Vedejová. V úlohe Ježiša sa predstavil Peter Cingeľ, v úlohe: Márie – Eva Hornyáková, ďalej účinkujú: ako japonská turistka – japonská sopranistka Nao Higano, ako Rachel – Lucia Duchoňová, ako Jochanan – Matúš Trávníček, ako Chavva – Petra Zahumenská, ako Michal – Martin Mikuš. Spoluúčinkuje miešaný spevácky zbor ANIMA CANTANDA a Bratislavskí komorní sólisti. Divadelné svetlá, zvuk a videoprojekciu zabezpečuje Robby Studio – Róbert Slovák a Katarína Kissová. Opera je realizovaná scénicky. Slovenská premiéra opery Kristov dotyk sa uskutočnila 27. mája 2007 v Novom evanjelickom kostole v Bratislave, za účasti asi 700 divákov.

Dominantou programu festivalu Smetanova Litomyšl boli samozrejme operné diela . Tento ročník ponúkol tri premiéry. Opera Bedřicha Smetanu Hubička - uvedená v koprodukcii Národného divadla Praha a Smetanovej Litomyšle, prvýkrát na tomto festivale zaznela slávna opera Manon Lescaut od Giacomo Pucciniho v talianskom originály, ako aj nová opera Víťazoslava Kubičku Kristov dotyk. K ďalším zaujímavým programom rozhodne patrili oratórium Svatá Ludmila od Antonína Dvořáka, Varhanní mše od Johana Sebastiana Bacha či celovečerná suita symfonickej hudby Ring beze slov z opernej tetralogie Richarda Wagnera.
Medzinárodný operný festival Smetanova Litomyšl uzavrel galakoncert Hvězdy operného nebe, na ktorom sa predstavil mladý nemecký úspešný tenorista Torsten Kerl.

Opera Kristov dotyk od hudobného skladateľa Víťazoslava Kubičku je dramatizáciou evanjelií, vo viacerých hudobných, dejových a scénických rovinách poukazuje na prítomnosť Božieho dotyku v minulosti i prítomnosti. Biblický príbeh pôsobenia a ukrižovania Ježiša Krista je komentovaný a konfrontovaný bolesťou dnešných ľudí, ktorí túžia po pokoji, radosti, bezpečí a duševnom naplnení. V opere Kristov dotyk sa traja súčasní mladí ľudia rozhodnú zahrať si Pašijové hry. Hra ich postupne vťahuje do deja a oni začínajú naplno preciťovať osudy postáv, ktoré hrajú. Opera tak sprítomňuje pocity Márie, postáv z biblických čias, ale aj jednoduchých ľudí, ktorí sa stretajú s Kristom. Vtedy aj dnes. Na konci predstavenia dochádza opäť ku konfrontácii postáv s dnešným svetom...
Opera Kristov dotyk vznikla v spolupráci s Cirkevným zborom ECAV Bratislava, ktorý prakticky pomohol pri príprave projektu, poskytol priestory pre nácvik a premiéru opery. Opera môže byť realizovaná tak s orchestrálnym, ako aj s komorným hudobným sprievodom. Zároveň je pripravená aj anglická verzia opery, preklad libreta: Ailsa Domanová a Katarína Lajtošová. Mediálnym partnerom opery sú československé kresťanské internetové noviny Křesťan Dnes –
http://www.krestandnes.cz/ .

Opera Kristov dotyk je štvrtou duchovnou operou Víťazoslava Kubičku, jeho poslednú duchovnú operu Martin Luther videlo doposiaľ asi 14 000 divákov, počas 19. predstavení, od premiéry v máji 2005.
Umelecký a realizačný tím opery Kristov dotyk pozýva už teraz na ďalšie predstavenie novej duchovnej opery, ktoré sa na jeseň tohto roka pripravujú v Třinci (ČR), Bratislave, Necpaloch, Kežmarku.

Bližšie informácie: Víťazoslav Kubička, +421 907 287 603, vkubicka@centrum.cz , Eva Bachletová, eva.bachletova@centrum.cz
http://www.smetanovalitomysl.cz/
http://www.diecezehk.cz/aktualne/r-zprava.php?id_zpravy=574
 
 
Muzeum Bedřicha Smetany Praha - Praha 1
Bedřich Smetana (1824-1884)
život a dílo
V pořadí již třetí stálá expozice v historii Smetanova muzea byla zpřístupněna v roce 1998 (autoři: PhDr. Olga Mojžíšová, PhDr. Marta Ottlová – odborný scénář, arch. Petr Fuchs – prostorově výtvarné řešení). Obsah expozice zachovává klasickou monografickou podobu, koncentrovanou na život a dílo zakladatele české národní hudby, výtvarné řešení je však veskrze netradiční. Prostory jsou tematicky i architektonickým řešením rozčleněny do čtyř částí. První je věnována Smetanovu dětství, studiím, uměleckým začátkům v Praze 1. poloviny 19. století a jeho pětiletému působení v Göteborgu ve Švédsku, na něž navázaly jeho koncertní cesty do Německa a Holandska. Druhá zachycuje Smetanovy aktivity v letech 1862-1874, jimiž se významně podílel na budování pražského hudebního života (např. činnost v některých uměleckých spolcích, obnovení tradice filharmonických koncertů, působení v čele opery Prozatímního divadla). Ve třetí části je pojednáno poslední období Smetanova života, kdy po ohluchnutí žil a tvořil mimo Prahu. Smetanovým stěžejním dílům jsou věnovány „partitury“ s dokumenty k jejich vzniku a osudům, umístěné na zvláštních notových pultech, které je možné si od dirigentského pultu pomocí specielní laserové taktovky ozvučit ukázkami ze Smetanovy tvorby podle vlastního výběru návštěvníka.
V expozici jsou vystaveny v kopiích ukázky ze Smetanovy korespondence, deníků a notových rukopisů, množství dobových vyobrazení a dalších
dokumentů. V originálech jsou tu portréty Smetany a dalších členů rodiny, některé jeho osobní památky a čestné dary, které dostal od svých ctitelů, a klavír ze Smetanova majetku.10–12 a 12,30–17,00; každé úterý zavřeno
Novotného lávka 1, Praha 1 11000 tel.: 222 220 082
b_smetana_muzeum@nm.cz  http://www.nm.cz
 
MUZEUM BEDŘICHA SMETANY
zve všechny zájemce na slavnostní vernisáž výstavy Podoby Bedřicha Smetany - Jak Smetanu viděly generace umělců  19. a 20. století?, která se koná 3. března 2004 v 16h na adrese Novotného lávka 1, Praha 1. Výstava bude otevřena v období 3. 3. 2004 - 31. 10. 2005. Psáno pro: časopis Harmonie 2004/03 Autor: Marta Ottlová www.muzikus.cz/ 

Medaila
B
edřich Smetana - 180. výročí narození (Ag 999) - proof
180. výročí narození Bedřicha Smetany. Autor: Jaroslav Bejvl. Medaile má váhu 42 g, průměr 50 mm. Ražena ze stříbra (Ag 999), špičková kvalita (proof). Náklad 1000 ks.
www.e-mince.cz/?p=productsList&iCategory=70...

Smetana na známke
Známky-Stamps-Briefmarken: ČSR2 1954; Pofis 793 ražená: Rok české hudby
název produktu: Známky-Stamps-Briefmarken: ČSR2 1954; Pofis 793 ražená: Rok české hudby
objednací číslo: 20062177
kategorie: Známky ČSR2 rok 1954
obvyklá dodací lhůta: IHNED
doporučená cena s DPH: 1,-Kč
vaše cena bez DPH: 0.42 Kč
vaše cena s DPH: 0.50 Kč
www.oplatek.cz/albumzbozi_cenik/pagekategorie... 

Známky-Stamps-Briefmarken: ČSR2 1951; Pofis 596 ražená: Pražské jaro 1951, název produktu: Známky-Stamps-Briefmarken: ČSR2 1951; Pofis 596 ražená: Pražské jaro 1951
objednací číslo: 20060764
kategorie: Známky ČSR2 rok 1951
obvyklá dodací lhůta: IHNED
doporučená cena s DPH: 1,-Kč
vaše cena bez DPH: 0.42 Kč
vaše cena s DPH: 0.50 Kč

Bohumil Heinz
Narodil sa 9. mája 1894 v Rakovníku.
Zomrel 22. mája 1940 v Prahe.
Jeho činnosť v súvislosti s bankovkami zrejme nebola príliš ocenená Maxom Švabinským, ktorý bol často zodpovedný za návrhy bankoviek. Preto postúpil Heinzovi najmä známkové rytiny. Ale trvalo to až do roku 1934, než bola jedna z jeho rytín vydaná na známke. Toto vydanie ukazuje portrét hudobného skladateľa Antonína Dvořáka. Ale aj tak Heinz miloval predovšetkým rytiny bankoviek, ktoré aj zbieral a vlastnil najmä staré americké bankovky a bankovky z cárskeho Ruska. Zbieraniu poštových známok neprikladal veľký význam, bolo to pre neho zaujímavé len z grafického a ryteckého hľadiska.
Kritika však jeho poštové známky oslavovala s nadšením. Od roku 1934 až do konca prvej Československej republiky vytvoril celkom 23 rôznych poštových známok, dva aršíky a 7 rytín pre kupóny. V dobe Protektorátu vytvoril ďalších 10 známok s krajinnými motívmi.
Týchto 6 rokov usilovnej ryteckej práce postačilo k tomu, aby sa stal nesmrteľným. Mnoho ľudí uznávalo jeho diela ako absolútny vrchol československého ryteckého umenia. A konečne bol aj akceptovaný ako partner Maxa Švabinského, ktorý rozhodoval o poštových rytinách krajiny. Posledná poštová známka Bohumila Heinza pre Československo k 20. výročiu založenia republiky v roku 1938 je pokladaná za najlepší príklad tejto spolupráce.
Po vojne boli ešte na známke vydané dve z jeho dovtedy nevydaných rytín, a to "Bedřich Smetana" v roku 1949 a "Karlův most" v roku 1953. V roku 1984 bol uctený známkou k 90. výročiu svojho narodenia. Česká republika taktiež dvakrát uctila jeho dielo v sérii "Tradície českej známkovej tvorby", a to v roku 2000 motívom "Masaryk s dítkem" a v roku 2002 alegorickým zobrazením "Republika" podľa návrhu Maxa Švabinského.

http://www.infofila.cz/net/cteni.php?r=2&c=203
50. výročí úmrtí Bedřicha Smetany
Dátum vydania známky: 24. 3. 1934 50 halierová zelená
http://www.infofila.cz/net/g_ukaz.php?s=3&d=1&ID_zn=602


Zo zlatého fondu opier:
http://www.snd.sk/?zo-zlateho-fondu

REKLAMA
Sloupek sdružení PODTEXT
 (26.07.2006)
Tak takhle tedy ne!

Vážení přátelé, kterým není lhostejné leckdy neradostné dění ve vašem okolí, dnes vám přinášíme první z řady občasných sloupků kultovního sdružení PODTEXT, prostřednictvím kterých bychom rádi poodhalovali roušku jen neumně zakrývající spiknutí výrobců piva. Především jejich reklamní aktivity bývají velmi výmluvné.
Dnes jsme si posvítili na server www.pivnireklama.cz. Tuto nechutnost se nám podařilo objevit víceméně náhodou. Dříve, než poukážeme na naprostou nepřijatelnost čtyř náhodně vybraných pivních reklam (na více těch ohavností se nám opravdu už klikat nechtělo...), je třeba důrazně odsoudit celý tento projekt jako takový. Pivnireklama.cz si klade za cíl přiblížit reklamu na pivo spotřebitelům. Taky cítíte tu nesmírnou zvrácenost? To není jen reklama na alkohol – to je přímo propagace reklamy na alkohol. Proti tomu už se slušný člověk prostě musí ozvat!
Abychom tento projekt přiblížili lidem, kteří zcela pochopitelně nemají chuť si zmíněné stránky otvírat: Na serveru je představeno několik reklam na pivo, vesměs ve formě videoklipů. Tyto klipy jsou pak opatřeny takzvaně odborným komentářem člověka z reklamní branže. Neboli strůjci ohlupování mas si zde svá „díla“ s nepokrytým cynismem hodnotí, samozřejmě hlavně z hlediska dostatečného účinku na manipulovaného spotřebitele.
Další zásadní výhradu máme, kromě vlastní existence těchto stránek, i k jejich přístupnosti. Neexistuje zde totiž ani symbolický filtr, který by upozorňoval na nevhodnost těchto stránek pro čtenáře mladší 18 let. Stránky jsou samozřejmě nevhodné i pro ostatní, ale bohužel žijeme v době, v jaké žijeme...
A nyní se již pusťme do té neradostné práce. Jako první si vezmeme na mušku jednu z mála reklam na tomto serveru, která nemá formu videa. Jedná se o reklamu na pivo Bernard, nazvanou „Smrt otvíráku“. Zde je nepřípustný již samotný motiv reklamy – otvírák na oprátce. Spojitost sebevražednosti s alkoholismem je totiž dostatečně známa. Pan Jan Kočka, provozovatel serveru, o této reklamě s neuvěřitelnou nestoudností tvrdí, že si „zaslouží místo v klenotnici české reklamy“. Inu, každý má asi jiné představy o klenotnici. Klenotnice pana Kočky nám spíš připomíná senkruvnu.
Dalším reklamním „skvostem“ je spot nazvaný „Bob a Dave“. Tu se ovšem výrobci alkoholu krásně odhalili! Ukazují nám totiž dvě alkoholem zničené trosky, jaké by zřejmě chtěli udělat z nás všech. Rosolovitá potící se těla dvou mužů, kteří už se nezmůžou na nic jiného, než na impotentní okukování slečen. O jejich mluvě nemluvě. Pro nějaké to „fuck“ nejdou nikdy daleko. Útěchu nakonec najdou v lahvi piva. Věru svérázný příklad pro mládež, jak přistupovat k životu!
Do třetice článek „Bedřich Smetana inspirován Pilsner Urquell”. Urážející je již jen komentář brandmanagera Pilsner Urquell: „Značku samu o sobě lze považovat za jeden z nejvýraznějších symbolů České republiky…” Takovouhle Českou republiku my ale nechceme! Naprosto nepřípustné je dávat v reklamě do souvislosti pití alkoholu se skvělými výsledky činnosti na hudebním poli. A navíc, předkládat mládeži a dětem v reklamě jako vzor syfilitika Smetanu, to už chce hodně silný žaludek.
Nakonec jsme se s nechutí podívali na klip jednoho z významných severočeských výrobců alkoholu. Kromě velmi hloupé zápletky z prostředí alkoholické domácnosti nabízí i neakceptovatelný slogan „O stupeň lepší" (rozuměj pivo). Slogan je nepřijatelný z toho důvodu, že pivo nikdy nemůže být „lepší“. Vždycky je totiž jen špatné!
Jiří Kaňa
Vrchní propagandista, mozek a orgán kultovního sdružení PODTEXT
www.svetpiva.cz/article.php?cat=7&ID=958
ODKAZY na stránky o Bedřichovi Smetanovi a iné
Výstava: 12.13.14.10.2007:
www.fhk.cz
www.ndm.cz
www.prague.st
www.e-records.dk
www.hamelika.cz
www.viahistoria.sk
www.batastory.net
www.musicroom.com
www.eurocheapo.com
www.patachonf.free.fr 
www.portal.unesco.org 
www.klassik-in-berlin.de
www.krizikovafontana.cz
www.classical-composers.org
www.metabaka.blog42.fc2.com
http://www.highendslovakia.sk/
http://www.north-moravia.com/
http://www.antique-shopping.cz/
http://www.books.com.tw/e-page/
www.pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=708
Muzeum:
http://www.nm.cz/akce-vypis.php
Classicfm:
www.classicfm.lidovky.cz/profil/
http://www.ticketsonline.cz/detail.php?id=11
http://www.ticketsonline.cz/detail.php?id=11
www.csafraternallife.org/Default.asp?loc=chm
www.classical-composers.org/comp/smetana
http://www.aukce-neumann.cz/gallery-cz.html
http://www.douglasbostock.net/recording.htm
http://www.adshopping.com/detail/?zid=2119
www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060040 http://www.hetzso.nl/Web_ConcertOverzicht.htm http://images.google.sk/www.aukce-neumann.cz
http://www.tschechische-kulturtage.de/?id=104 http://www.boyut.com.tr/urundetay~urunID~863.htm
www.rmfclassic.pl/index.html?a=opery&op=id&id=427
http://www.heartofeurope.cz/museum_national2.html
http://www.musicwithease.com/smetana-pictures.html
www.last.fm/music/Bed%C5%99ich+Smetana/+albums
http://www.chateaumcely.com/cz/location/jabkenice.htm
http://www.lisinski.hr/PokaziDatum.asp?datum=19.05.2006
http://www.zofin.cz/index.php?nid=1025&lid=CZ&oid=156084
http://facstaff.uww.edu/allsenj/MSO/NOTES/0607/1.Sep06.htm 
http://www.vilik.cz/artefaktum/projekty/kal/zapisniky/index.html
http://www.valentinska.cz/index.php?lang=&idvyrb=4143&akc=detail
http://www.chateaumcely.com/cz/galleries/lovely-details.htm# http://www.mjuzik.sk/
www.vlasimskypark.cz/
http://images.google.sk/
Minimax: http://www.minimax.cz/
www.csa.cz/ss/detail_zbozi.do?key=509224
www.zsnyrany.cz/weby/200607/smetana.html
www.zusnapopelce.cz/opernisoubor/Uvod.html
http://members.tripod.com/~Nash_K/bio.html
www.e-mince.cz/?p=productsList&iCategory=70...
http://w3.rz-berlin.mpg.de/cmp/smetana.html
www.astrotheme.fr/portraits/U7ycYe54hGX2.htm
http://fr.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Smetana
www.rozhlas.cz/.../nenechtesiujit?pos=40&mode=20
www.eurobeds.cz/index.php?kat=2&id=5&jazyk=en.. .
http://pl.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Smetana
http://www.blanicti-rytiri.cz/zajimavosti.php?curmenu=116
http://www.popmuseum.cz/records/records.php?q=cat1001
Seminárky.cz:
http://www.seminarky.cz/detail.php?id=834
http://www.naxos.com/composer_image.asp?composerid=963
http://www.onlinekunst.de/fruehlingsgedichte/03_fallersleben.html
http://www.cz-pes.cz/dalsi-obrazky-6576-1-media_id-desc.php
Akordy, texty, spevník:

Moje
webové stránky

Cezmín:
http://cezmin.wz.cz
Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
Svadba:
http://svadbask.unas.cz
Bylinky:
http://bylinky.czweb.org
Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz
Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to
Svet bábik http://svetbabik.czweb.org
Slovania:
http://slovania.czweb.org
Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz
Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz
Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org
Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org
Moji psíkovia:
http://mikinka.czweb.org
Milujem pani P...:
http://eufrosyne.wz.cz
Veľkonočné sviatky:
http://velkanoc.czweb.org
Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz
Cezmín ker a alias:
http://cezmin.czweb.org
Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz
Horné Chlebany:
http://hornechlebany.unas.cz
Rádioamatérstvo: http://cbrsk-chlebany.unas.cz

Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz
CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK Chlebany:
http://cbrsk.euweb.cz
Blog Jánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk

Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
Olympionik:
http://olympionikholub.wz.sk
Sedmičkári:
http://rannisedmicka.wz.cz
Práva dieťaťa:
http://dieta.czweb.org

http://www.webpark.cz/
Slovník:
http://www.eionet.europa.eu/gemet
Slovenský lexikón: http://lexikon.sk.sweb.cz/e.htm
Hudba od klasiky cez ľudovky k dnešným pop šlágrom:
http://eshop.zavodsky.sk/
Osvetlenie www stránka:
http://www.verejneosvetlenie.sk/master/articles.php?lng=sk&pg=123

ODKAZ
kde sa dočítate o Barborke Algayerovej a prezriete si jej diela

Barborkina www stránka: http://www.barborka.websnadno.cz/

Galéria Barborky: http://www.speedcomp.sk/gallery/view_album.php?set_albumName=barborka

E-mail: algayero@stonline.sk

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]